Murgeit Mistr Ohně

MMO.část7

11. března 2018 v 1:00 | ^aW
Byl spoutaný. Seděl na zemi. Měl svázané oči. Slyšel jen podivnou řeč, které nerozuměl.

Najednou mu někdo stáhl šátek z očí a poskytl se mu pohled na překrásnou tvář. Patřila dívce. Ihned to poznal. Měla žluté oči, které dokola měla zvýrazněné modrými stíny. Kůži měla strašně světlou, nebýt té tmy, možná by byla naprosto bílá. Měla dlouhé modré vlasy, ze kterých trčely špičaté uši.

A ihned mu to došlo. Přepadli a zajali jej elfové. Proto nemohl používat magii.

"Co takový čarodějíček, jako jsi ty, pohledává v těchto lesích? Snad ti nevyšlo kouzlo a objevil ses tu, snad se ta banda starých hlav nenaštvala a nevyhnaly tě? Proč jinak by si byl takto při měsíčku mimo svůj ustrašený domov," otázala se elfka s naprosto sarkastickým tónem.

"Myslíš si, že tobě to jako řeknu?" odpověděl Murgeit.

"Nejsi zrovna v pozici, kdy by sis mohl dovolit odmlouvat a nebýt tvé magické aury, která je z tebe cítit, tak už jsi dávno mrtvý. Takže bych ti radila, aby si to raději řekl, jinak s radostí mohu tvůj život ihned skoncovat."

Murgeit stále jen mlčky čekal na elfčinu reakci. Sledoval její oči. Vnímal v nich tu netrpělivost, avšak cítil i zvědavost. O elfech už něco málo četl, a tak si dovolil usoudit, že tato elfka, sic na pozici zřejmého velitele, není na elfí věk nějak stará. Mohl tipovat něco okolo sta let, ale jelikož se s elfem za život potkal poprvé, s jistotou to nemohl tvrdit. Co však věděl z jejího zkoumavého pohledu, bylo že ona se s jiným, než své rasy zřejmě ještě nesetkala.

Uběhlo již několik minut a elfka jeho mlčení nevydržela: "Dobrá tedy, nechceš-li mluvit tady, půjdeš s námi. Třeba ti jazyk zvládnou rozvázat jiní. A věř, že to se ti líbit nebude."

MMO.část6

1. března 2018 v 0:05 | ^aW
Murgeit věděl moc dobře, že by se jeho vítězství nad bandity rychle rozšířilo a za chvíli po něm šli všichni široko daleko. Nechtěl mrhat svým časem a riskovat další střet a zdržení. Proto pokračoval v cestě přes noc. Věděl, že se nemusí bát ničeho, co číhá v lesích. Vždycky si dokázal poradit a neměl strach. Raději pobít pár nočních děsů, než se rvát s partou banditů.

Cesta to byla dlouhá, avšak nijak náročná a hlavně klidná. Putoval podél cesty, kde se moc nočních přízraků nepohybovalo, ale nikdy ne přímo po cestě, protože chtěl mít šanci překvapení, pro případ, kdyby náhodou.

Mohla být asi čtvrtá hodina ranní a na Murgeita přicházely první příznaky únavy. Na obloze se stále tyčil obří měsíc a nebe bylo poseté tisícem hvězd.

Murgeit ten pohled miloval. Spojoval si ho s nočními procházkami, na které se častokrát vypravoval se svou milovanou. Vždycky vyšli na nejvyšší hradbu města, aby té nádheře byly co nejblíže a jenom tak vedle sebe leželi a tiše sledovali krásy noci.

Teď však na krásu nebyl čas. Ve vzduchu byla cítit nejistota a možná také strach. Nevěděl co, ale ten pocit byl tak příliš otravný i na něj.

A pak to najednou přišlo. Nemohl nic dělat. Chtěl vyvolat nějaké kouzlo, nechat ty osoby shořet, avšak nešlo to. Jako by nikdy žádnou moc neměl. Cítil se tak prázdný, tak bezbranný, že se dokonce nepokusil ani bránit.

MMO.část5

8. února 2014 v 4:47 | ^aW
Murgeit už byl na cestě několik dní, jako každý večer rozdělal malý oheň, u něhož přespával. Pustinu, na kterou se neopovažovala žádná, ze stran dlouholetého konfliktu, měl za sebou minimálně tři dny a Murgeit ulehl ke spánku.
Tahle noc byla jiná, nespalo se mu tak dobře, jako ostatní noci, neustále se ze spánku budil, jako by ho někdo sledoval, když… brzo nad ránem...

MMO.část4

7. února 2014 v 3:36 | ^aW
Murgeit se natáhnul, aby dosáhl na nejvyšší poličku. Na svůj věk byl dost nízký a vypadal hrozně malý, ale byl za to vděčný. Během nejrůznějších bojů to přišlo více než dost.
"Takže ty teda mizíš?" zeptal se Daern, který zrovna vešel do místnosti.
"Ehm…" dostal ze sebe Murgeit a málem upustil malou skleněnou lahvičku plnou červené tekutiny. "Musím," dostal ze sebe, když lahvičku bezpečně uchoval do nevelké kožené brašny.
"A to jsi se, neměl v plánu ani rozloučit?" zeptal se Daern svého přítele.
Murgeit se na něj otočil a podíval se mu do očí.
"Já ani nevím," odpověděl po pravdě. "Už mně to posedávání tady nudí, tohle docela bodne, po dlouhé době nic nedělání."
"Víš o tom, že po tobě půjdou Paladíni?" zeptal se ho Daern.
Murgeit zaťal pěst a ta vzplála.
"Jen ať si přijdou," zasmál se.

MMO.část3

6. února 2014 v 2:24 | ^aW
Murgeit nedokázal usnout. Ležel v posteli a vedle něj ležela bělovlasá žena, která ho večer doprovodila k radě. Normálně by Murgeit usnul v jejím objetí, jako každý večer, ale dnes to bylo jiné. Dnes měl v hlavě příliš věcí, které potřeboval velmi dobře promyslet. Žena vedle něj se otočila od Murgeita a dál spala v klidu. Murgeit si jí prohlédl a vstal. Potřeboval na čerstvý vzduch.

MMO.část2

5. února 2014 v 1:13 | ^aW
Murgeit šel vedle bělovlasé ženy a nedokázal z ní spustit oči.
"Co se na mně furt díváš?" zeptala se ho žena, když už takhle zahnuli potřetí.
"Nesmím?" zeptal se Murgeit a zastavil se.
Žena se zastavila a otočila se k Murgeitovi.
"A proč by jsi nesměl?!" zeptala se ho.
"Vyznělo to tak," odpověděl jí Murgeit.
"Ty jseš ale idiot," pronesla žena a otočila se. "Jdeme."
Murgeit se zasmál a oba pokračovali dál.

MMO.část1

4. února 2014 v 0:02 | ^aW
Byl horký den a na zpoceného Murgeit dopadaly žhnoucí sluneční paprsky. I když bylo neskutečné horko a malé děti seděli ve stínech, sledujíc cvičícího Murgeita, Murgeit na sobě neměl ani kapku potu.
Po další kombinaci úderů dřevěným mečem do kusu dřeva se Murgeit konečně zastavil. Tohle ho nebavilo, trénink už nebyl tak efektivní, potřeboval…
"Nazdárek," vyrušil ho z přemýšlení známý hlas.
Murgeit z otočky hodil po zdroji hlasu meč.
"Tohle jsem přesně potřeboval, Daerne," usmál se na přítele, který přesně chytil letící meč.
Daern si prohlédl dřevěný meč v ruce a pak se podíval na Murgeita, jak si sundává vršek svého oděvu.
"První krev prohrává?" zeptal se Daern a rychlým švihem odhodil i svůj vršek oděvu.
"Čistý duel, vše je povoleno?" zeptal se jako odpověď Murgeit.
Daern jen přikývl.

MMO

3. února 2014 v 23:49 | ^aW
 
 

Reklama