Básně

Stále a pořád

5. října 2013 v 20:50 | ^aW

Říkám ti, už jsme velký...
Láska pominula...
Jsme přátelé...
Máš jí...
Máš jí dlouho...
Přeju hodně štěstí, stále...
Přesto mi chybíš...

Ptám se...
Proč??
Proč mi chybíš, když tě už nemiluju?
Proč vzpomínám na naše krásný chvíle
jakoby to bylo nedávno?
Proč na tebe stále čekám??
Proč stále doufám, že se jednou vrátíš?
Ja vím že se vrátíš... Víme to oba...
Ale kdy??
Proto mě to u tebe stále tak drží...

Ale...

Ja už nemůžu čekat...
Nemůžu na tebe stále čekat...
Potřebuju žít...
Nemůžu bez tebe stále jenom přežívat...

Ano, na první pohled žiju,
ale uvnitř je mi smutno...

Vrať mi ho prosím, nebo se vrať sama...

Její inspirace

4. října 2013 v 0:05 | ^aW

Nebylo mi nejlíp,
pomohla jsi mi,
zasáhla jsi jako šíp,
učarovala jsi mi.

Úsměv tvůj je tak krásný,
do tvých očí chtěl bych hledět,
co chci to mám jasný,
copak ty chceš chtěl bych vědět.

Na zapadající slunce rád bych s tebou hleděl,
tam kde z toho dech se tají,
kdybych jen tak věděl,
co vládci osudu s našimi životy v plánu mají.

Tak už tedy jenom krátce,
na rtech s básní,
snad mé vyznání půjde hladce,
má hlava i srdce z tebe blázní.

Možná ti připadá,
že se ti to jenom zdá,
ale je to jen pravda naprostá.

Možná jsem pro tebe blázen jen
však s místem v srci .. pro tebe.

Padlý anděl

3. října 2013 v 21:57 | ^aW

Zavřel jsem oči
a uviděl
osobu, jenž padá dolů.
...
Nebe své dveře zavřely
andělé vyhnaly.
...
A pro všechny duše země
čeká peklo.
...
Jako by už netrpěly dost
když prožívaly svůj život.
...
A každý další den
stanovil další bolest.
...
Bál jsem se
však to nejhorší
teprve nastat mělo.
...
Ještě než jsem oči otevřel
a do reality vrátil
viděl jsem..
...
Že jsem to byl já
kdo padal dolů
ze světa andělů.
...
Do spalujících pekel
a čekalo mě jen to jedno
..abych trpěl.

Krutá slova miniatury

2. října 2013 v 9:45 | ^aW
Usmíváš se
díváme se do očí
vyhýbáš se
přitom se scházíš
vzbuzuješ naději
vždycky pod záminkou
nemůžeme byt přáteli
kazí se to láskou

Růže

1. října 2013 v 20:48 | Bunney

Chodím dokola tebe
s růži v ruce
jenž bych chtěl dát krásné dívce
která s mou myslí točí

a v mém srdci zanechala nápovědu
podle které se asi mám
vydat k ní a ke hvězdám

teď tu však stále čekám
ale v myšlenkách už rozhodnut
už to náhodě nenechám
překonám strach
oslovím tě
tebe se zeptám

"Jsi ochotná to zkusit s bláznem
který se ze snů probral
a v ten moment se 'zamiloval' ?"

Dno

1. října 2013 v 9:34 | ^aW

Hlavu mám plnou beznaděje
Srdce mám plné zlosti
Krev přesycená zármutkem
A žal mi drtí kosti

Na pokraji šílenství
Mysl se láme, praská
Člověku se těžko žije
Když mu chybí láska

Tak rád..

1. října 2013 v 9:23 | ^aW
Tak rád bych chodil naboso
a prochladlými prsty
lámal krky odkvetlým sedmikráskám
jen tak
pro pocit
že někdo pošlapal štěstí
v nejsyrovější podobě
nevinným

Tak rád bych chodil nahý
a na kůži
vykreslil tetování
podzimní přeháňkou
na stehnu
ve tvaru kříže
ne, kvůli bohu
ale pro pořádek
svý duše

Tak rád bych si vlasy oholil
a na temeni
nechal ráno pustit si žilou
přes krk
po páteři
a cítil vodopád proseb
za nekončící noc
od tuláků
kteří ve tmě nevidí
nominální hodnotu
jediné papírové bankovky
v klobouku
a marně věří
v nový život
někde na Floridě

Tak rád bych chodil naboso
nahý a bez vlasů
a přitom

v botách vyhýbám se cvrčkům
abych nezlomil
neexistující flétny
co do oken
zahrají zadarmo
tu jedinou
kterou nejde napodobit
ani přes průklepák
jako by měli povoleno od toho nahoře
dělat noc hezčí
svými pudy

a v bundě
opatrně sundávám pavučinu
z loktů
abych neporušil vlákna
co začínají koncem
a tetují mí záda
babím létem
ve strachu
z vlastní arachnofobie

a ve vlasech
zas jen další den
udáven vrstvou gelu
tetelí se
a roste v hrudní koš
aby mě donutil se
přes práh nadechnout
a polknout první jinovatku
zkaramelizovanou na rtech
strhaných minulostí
a popraskaných průzorů
do slov
co se rodí
jen tak
aby se neřeklo

Možná má podzim smysl

možná nás jen učí
na vzpomínkách
aby se neopakovaly

a tak v botách, oblečen
vyčesávám první zimu
z vlasů

natěšen na jaro

Smaragd

27. září 2013 v 0:21 | ^aW
Tma pohltila mysl mou
když hodiny odbily v půli noc
a v záchvěvu chladu /a bolesti/
představa mé mysli
pohled božský
a pár .. smaragdových očí
který na mě nevinně pohlédl
a směrem ke štěstí navedl
já děkoval..

a znovu tento sen zažít
sem si přál

Slova bez významu

25. září 2013 v 21:08 | ^aW
..play it before read..

V pokoji černé stěny

okna, které jsou zabarikádovaný
dveře zamčený
klíčem ztraceným

V rohu skrčený
oči zavřený
od slz zmáčený
je to k zbláznění

Krev všude
strach
a já jen sedím
přemýšlím
a přitom nic necítím

sluchátka s hudbou
deprese nekončí
a vše okolo mě
svůj smysl strácí

Podzimní sen bez spánku

25. září 2013 v 20:48 | ^aW


Záře posledného slunce
svět barev
les jenž padá
a já?
Krčím do neznáma

Sleduju tu krajinu bohatých barev
vím že se blíži počasí
jenž mi je milé

ted však zahleděný do těch světel
koukám se na nebe
když upadá slunce
za obzor
za hory které se zdají být
nekonečné

Po boku s ní a tak sám
po krajince se rozhlížím
nevidím
necítím
už jen myšlenka
už vím že to nění můj cíl

a v samotě pod stromem
zlatý a krásný
s červenou korunou
cítím se být poctěn
sdílet toto místo s ním

nebo on se mnou?

Proklínám..

23. září 2013 v 1:19 | ^aW
Zamlžilo se mi před očima
a já vyčerpáním upadám
sebe za to proklínám
Proč?..proč sem to zase udělal..
Nezvládám své pocity
neumím se usmívat
Proč mám pořád tisíc otázek
a žádnou odpověd
Proč místo nadsázek
myslím na zpověď

kde se mi vůbec vzala první myšlenka
se pohledem na (svou) krev uklidnit
a proč v tom musím pokračovat
neznám žádný způsob jiný
pomoc ta mi nepřichází

Každý den tam čekám..

22. září 2013 v 22:57 | ^aW
Každý den na louce sedávám
do trávy si ulehám
pozorujíc oblohu
ne které slunce zapadá
pohled to krásný je
pokažde mě jinak překvapí
však moje mysl zaujala jiná věc
a to myšlenka (vzpomínka)
kdy sem marně čekal na den
kdy takto budu sedět s tebou
s tebou po svém boku
držet tě v obětí
a tiše se rozplívat nad tou krásou
tvou krásou
když ti slucne barví tváře
stíny dolaďují tvé svůdné části
a mě se z toho hlava točí

Propadnou slasti a strach

21. září 2013 v 23:26 | ^aW
Zvedám své bezvládné tělo
však marně
nemůžu se hnout
mysl mi v tom zabraňuje

Hlava se mi motá
strach se v těle dychtí po moci
celý se v bolestech mrazivých zachvěji
a utíkám se uchýlit
do tajem své mysli
na kraj, pryč od zlích věcí

v klubíčku si obejmu své nohy
uzavřu se před zlou mocí
fyzicky i psychicky
odebírám se umřít v kleci

Milliony otazek

21. září 2013 v 0:09 | ^aW
..play it before read..

Zamlžilo se mi před očima
a já vyčerpán upadám
sebe za to proklínám
Proč?
proč sem to zase udělal

Nezvládám své pocity
neumím se usmívat
když mě problémy trápí
proč mám tisíc otázek
a žádnou odpověd
proč místo nadsázek
myslím na zpověď

Kde se mi vůbec vzala první myšlenka
se pohledem na svou krev uklidnit
a proč v tom musím pokračovat
neznám žádný způsob jiný
jak zbavit se pocitu viny


a pomoc mi nepřichází

Bezesné sny

20. září 2013 v 7:07 | ^aW
Pocit nicoty
kdy nic nevnímám
čas už neznamená nic
i popel a prach zaniká

v rohu místnost uvězněn
mysl mou pohltila tma
a občasný záblesk světla
v dáli - ode mě utíká

trošku odvahy nabiju
já za ním vyběhnu
už jí skoro mám

však ve chvíli
kdy se jí chci dotknout
oči otevřu
a vše je zas tak jak má

až na mou ruku
po které krev stéká

O trochu více

20. září 2013 v 0:00 | ^aW
Půlnoc se nachýlila
a mou duši zohyzdila
teď zase díru v duši mám
bojím se toho, co bude dál
že to přeženu
o něco více přitlačím
oči ve slastech bolesti zavřu
navždy
konec můj se dovrší
koloběh života zkrácen
krví mou to zpečetím
budu navždy v temnotě
stracen

Víš, je toho spousty

19. září 2013 v 21:49 | ^aW
víš
zase neusnu
nemohu
hlavu plnou myšlenek mám
trápí mě spousta věcí
až v tom zmatek mám
slzy mi přitom
z očí proudí
a já se už k polštáři tulím
osamocen v lůžku ležím
(s výhledem na měsíc)
a doufám
že v něm nejsem naposledy

Chybíš mi..

18. září 2013 v 18:13 | ^aW
..play it before read..

Cítím potřebu další verše psát
a v nich ti říct
že tě mám víc než rád
že tě miluji

že chci jednu věc napravit
a to čas, který v samotě marním
přál bych si teď u tebe stát
říct ti vše co cítím
(a ani nevím, zda se to vůbec popsat dá)

vidět tvou andělsky krásnou tvář
spokojeně na chvíli oči zavřít
a tu chvíli po tvém boku si užít

nechat za sebe mluvit srdce
které si tě žádá
právě teď mu chybíš
- vášnivě tě políbit -

pak oči otevřu
a vnich
třpytí se slzy

Ztracená noc

18. září 2013 v 3:48 | ^aW
Celou noc nespím, nemohu
v myšlenkách se ztrácím, už nic nezmohu
vidím tvůj obraz, a mě chybí úsměv
neznám ten důvod, proč trýzní mě smutek.

Probděná noc, a já upadám
nemohu vstanout
bolí mě kolena
třesu se zimou, jenž by mi měla být milá
teď však zdá se být nepřátelská
bojím se o sebe
v mysli mi mr*á

stestk po tobě a má vlastní hloupost
tvé štěstí je pro mě víc
než vlastní život

život který je nic
a já chci být
stebou a v náručí tě sevřít

teď však mohu jen
napsat ten poslední verš
protože i skrz smutek
Miluji Tě

Noční lampy

17. září 2013 v 22:26 | ^aW
Procházím se po ulici
za černé noci
měsíc schovaný za mraky
a jen záře lamp
zaslepuje mi můj zrak
však
sotva se přiblížím
zhasne
a nutí mě projít si tmou
a
přiblížit se k světlu
jenž bude pro mě zářit víc
než kdy dřív

Úsměv ''štěstí''

17. září 2013 v 19:06 | ^aW
Čirá touha vedla mě
k poznání světa a jeho krásy
tajemství skryté
vyvoleným odhalí se
a navždy vynikne úsměv
na tváři každého jedince
který si zaslouží
který pochopí
zač je třeba žít
už bez smutku, žádné starosti
až do doby
než se
..probudí..

Tóny pocitů..

17. září 2013 v 0:40 | ^aW
Hudba a má mysl
to spojení, jedno kouzlo
tóny jenž hrajou
proudí mi do uší
má mysl vnímá to
těžko popsatelný
proud myšlenek
obraz ženy
mé princezny
a záplavy pocitů
vyznání citů
láska i hněv
to co cítím však
nejkrásnější je...♥

Write..

16. září 2013 v 23:10 | ^aW
Vlastní nápad psaný anglicky za pomoci kámošky ^_^ ..diky :)
When your world becomes dark
and turns upside down
when hope starts to wither
and you fall to the ground
when all else fails…
..write

Proud..

15. září 2013 v 22:59 | ^aW
Zapálil jsem svíčku
u zvoleného stolu
kde seděli jsme
my dva spolu.
jak svíčka pomalu
začala ztrácet na výšce
naše nálada směřovala
do tranzní chýsě
a když nakonec
svíce zhasla
byly sme spolu
láska...neuhasla

Večerní pocity

13. září 2013 v 22:47 | ^aW
Hudba tichá
a sklenička víná
hrdlem mi protéká
jakoby tam ani nebyla
myšlenkama jinam
Elune z podmraků vylezla
já k ní dosahám
jměno vyřknu
a sám sebe se ptám
do kůže se štípnu
pravda to je
co mi na tváři
úsměv rozzáří
a já už cítím ten pocit
lásku k ní, jenž ukrývám
řeknu to klidně i tisíckrát
a nahlas
nechť to slyší každý z vás

Sám sebou..

12. září 2013 v 21:21 | ^aW
Ukryté v pavučinách rozbitého skla
Zrcadla toho, co skutečné není
Jsou střípky mého života

Odraz ten zůstává, však předloha se mění
Snil jsem, až vysnil jsem si prapodivné věci
A přitom ruce i tvář přirostla mi k mříži

Zarostlý v železo, sám sobě jsem klecí
Strach stal se šelmou, co se kolem plíží
Na špičku stavím vejce, pokaždé se zhoupne

Tak jako kyvadlo, dokud ho nerozbiji
Když pak z něj tvoje ruka skořepinu sloupne
Má duše obnažená do ruda se stydí

Sám sebou být bez strachu a studu
Netřeba dalších veršů, no tak zkrátka budu…

Slova (ne)vyřčená..

12. září 2013 v 21:20 | ^aW
O tom že to bude těžké
pravdu jsi měla
ovšem výzva je od toho
aby se překonala.
A ty jsi chtěla být jako v pohádce
a proto tu teď stojím
s kyticí růže
věnovanou slečně
jenž okouzlila
princovo srdce

Šel jsem za dívkou, mou princeznou, s kyticí růží, ještě ráno před školou. Potřeboval jsem jí vidět, a spoustu toho říct, tyto verše v hlavě se mi honily, já však.. bál se jí to říct.. naštěstí, ona odvahu dostala, své city vůči mě projevila jako první.. A vášnivě mě políbila, nemusela zahálet, polibek jsem jí oplatil, a teď?.. Štastní spolu jsme..:)

Víkendová tradice..

12. září 2013 v 21:19 | ^aW
Já u pramene jsem
Však žízní hynu
Sedím tu nad pivem
A nemůžu chytit slinu

"No tak to pivo vem"
Říkám si už v splínu
S ostatníma se napijem
Teď není lepšího činu

A tak pořád cítím tu vinu

Bojím se

5. září 2013 v 3:23 | ^aW
Bojím se ti pravdu říct
a své city projevit
tebe něžně oslovit
a v lásku ktobě uvěřit
nemůžeš mi to mít za zlé
sem už prostě takový
věř, jak rád bych se změnil
uzavřenost bych polevil
a vášnivě tě políbil
mysl mi v tom ovšem brání
problém tě i oslovit
však srdce chce tě u sebe mít
v obětí tě uvěznit
nepustit

Strach

5. září 2013 v 0:39 | ^aW
Bojím se sám sebe
vím že nejsem nic
mysl má zapomněla už i na tebe
a vše,co teď chci je klid
bez starostí
bez stracu a problému
žít si život podle sebe
a nevidět stále tu smrt černou

Z ničeho nic..

4. září 2013 v 23:37 | ^aW
Mlha hustá jako prach
a v ní trčela pouhá tvář
však neviděl jsem jaká je
jen mi přišla krásná..
oči hnědé
a ten smích
na rtech rudých
záběr jisker snil

Dnes neusnu..

4. září 2013 v 22:08 | ^aW
Už pomalu usínám
a oči unaveně zavírám
alv posledním okamžiku
než se mi víčka dovřou
představím si tě
a začnu zase přemýšlet
vzpomínky na tebe
stále se vrací
a já nevím, jak dál
spánek se ztrácí
a já
celé noci přeýšlím
zda vůbec chci
tvou tvář
spatřit

Nejde to takhle dál..

4. září 2013 v 21:26 | ^aW
Už to nezvládám
nevím jak dál
sám osbě nerozumím
a právě toho se bojím
že toho na mě bude moc
že to nezvládnu
a v nevědomosti udělám pitomost
která nepůjde vrátit zpět
a já budu slýchat už jen výsměch
nemůžu za to
stále je v mém srdci ''zlato''
ikdyž už jí nevídám
stále při vzpomínce na ní
do tranzu upadám
a tekhle to dál nezvládám

Čas s tebou strávený

2. září 2013 v 20:19 | ^aW
Mrak po mraku utíkají
do doby, než se setmí
a uběhne den
až potom si člověk uvědomí
že ho marnil jen
Já však ne
neboť využil jsem šance
strávil jsemho s tebou
a cítil se tak šťastně
dodalo mi to sílu
vůli zase žít
tvému krásnému úsměvu
podlehnout chci
čím dál víc

Hledám tě..

1. září 2013 v 17:20 | ^aW
Pozoruji oblohu
měsíc
i hvězdy
sleduji každou
vnaději že jednou
z nich budeš ty
že se mi vrátíš
a sebou vezmeš štěstí
jenž mi tak chybí
steně jako ty
a to jen proto
že mým štěstím
jsi právě ty

Tvá růže

27. srpna 2013 v 16:58 | ^aW
Procházím se cestou
růžovým sadem
cestou plnou nesnází
však s cílem krásným
až do porstřed
do místa kde utrhnu
růže pravé
ty nejkrásnější rostou tam
avšak
i kdybych ti jich tisíce dal
jeden by z nich vyčníval
byla bys to ty

Krása země

27. srpna 2013 v 14:05 | ^aW
Šum listí slyším
při zpěvu ptáků
když si tak sedím
na pařezu stromu
se zavřenými očima
vidím hned svět jinak
krásu všeho skrytého
odhaluji myslí mou

a to špatné?
není už
vzal si to vlk
ochránce můj

daleko
od všeho dobrého
daleko
ode mně

Naděje?

27. srpna 2013 v 11:45 | ^aW
Kdysi schovaná-
jási tě nevšímal
teď však cítím
- při pohledu na tebe -
celý svět jinak
děje se něco
je mi to cizí
náhly zkrat pocitů
které jsi nevědomky
vyvolala ty
a já se ptám ,,co kdyby?''
je nějaká naděje
a má cenu se vůbec snažit?..

(ne)bojím se smrti..

27. srpna 2013 v 11:33 | ^aW
bojím se toho čím dál víc
už mě to nebaví
nebaví mě vůbec nic
teď tu jen sám sedím
a ve smutku
se slzami v očích
tyto slova píši
slepě do papíru
všeco mé srdce trápí
a černé myšlenky mi to vrací
smrt ke mě kráčí
a já zvažuju
zda se ji vyhnout
nebo do nárče kročit
a své trápení tak ukončit

Zase ta otázka..

26. srpna 2013 v 20:13 | ^aW
už zase si kladu tu otázku
,,co jsem k sakru posral?!''
přiznal jsem se ti
jen tebe jsem miloval
teď už možná nejsi jediná
avšak mého srdce polovina
vždy jsem měl pro tebe slabost
byla jsi něco víc..
teď už nejsi nic
a přitom..
mého štěstí klíč
všeco jsem kdy psal
byla jen pravda
kterou jsi nepochopila
a mě tím nepochopením zničila

Pravda

24. srpna 2013 v 18:08 | ^aW
hodiny a hodiny slepě sedím
u monitoru, do kterého hedím
koukám stále na tvou fotku
na tvou andělskou tvář
na tvé krásné oči
ve kterých cítím
hřejivý chlad -
bojím se pokračovat
pravdu ti odhalit
a znovu o tebe bojovat
něco mi v tom brání
avšak slova, jenž jsem vyřknul
''navždy''
stále hlavou mi výří
-až do srdce -
v němž pravdu vidím..

Proč tak brzy?..

24. srpna 2013 v 8:54 | ^aW
v duši tíže kovadliny
jenž pod srdcem
je vklíněna
matka ztrácí
svoje syny
naposled obejmout je
nesměla

bezmoc trhá nitro
na kusy
a v mysl
rozpíná se prázdnota
radost
smutek zadusí
v poslední kapce
života

ze svící
teď soustrast kane
stejně z očí
kanou slzy
v srdci krutou bolest
máme
jen ptáme se proč
proč
tak brzy

Svět

24. srpna 2013 v 8:48 | ^aW
Na svůj smutně těkavý zor
třaslavě špendlím světa obzor

Snažím se udržet své
trudné myšlenky rozvláté

To se mi ale nedaří
rozum s citem se nesnáší

Vždy jde jen o peníze a o moc
lidem prostým nikdo nenabízí pomoc...

Kam se řítíš SVĚTE ?...

Konec?

23. srpna 2013 v 12:44 | ^aW
Koukám na to s odporem
neávist, jenž k tomu ukrývám
utlumená tam čeká
až se neudržím
a emoce ze sebe vypustím
to potom bude 'pohroma
až bezmyšlenkovitě
využiju nepozornosti
a zničím tě
a potom už jen
řetízek odhodím
s klidem
tuto kpitolu ukončím
zahodím tvé starosti
a zase začnu žit

Opouštím..

21. srpna 2013 v 4:37 | ^aW
Na pokraji toho co vám bylo vším
tiše své dílo dovrším
Jen tiše opustím tento svět
ne, nechi znát žádnou cestu zpět
Nechi už posloucht ty lidské lži
chci se stát vodou jež drobně mží
Klidně a nezhýrale padat dolu
avšak pád to bude bez jakéhokoliv bolu
Nebude to tvrdý, těžký pád
když dopadnu budu tam kde mě má každý rád
Nikdo mi už neřekne to smutné "Miluji tě" ..ani ty ne
tak smutné... co stejně vždycky ohromí tě
Jak člověk dokáže stále stejnou chybu odpouštět
jak dokáže neunavně hledat dobrý střed
Já to nedokážu, bez tebe ne..
proto si teď oprať kolem krku vážu
Odpouštím...hlatvně ty!
Odpuste...také ty!
..nebojte se, zetím je to jen můj sen..

Zrcadlo snílka

21. srpna 2013 v 0:15 | ^aW
Než vyjde slunce,
před svítáním,
když měsíc se jemně k lesu sklání
budu snít....o tobě <3

Popluji řekou stříbrnou,
kudy mě proudy poženou,
popluji po moři snů,
skleněnou hladinou dnů.

A pak, po spoustě bezejmenných měst,
po myriádě hvězd,
po zlatém prachu cest,
kudy mne můžeš vést,
se probudím...byl to pouhý sen!

Další den prachu z komínů,
mozaiky ze splínu,
další den plný masek šťastných tváří,
zpod kterých nejistota září.

A co příště?
Stačí jen pár slov, tebou pronesených..
vibrace zvuku, nesoucí se docela tiše
když nevíš, jak se to píše...popis citů...

Jediný pohled

20. srpna 2013 v 9:29 | ^aW
Tvůj pohled je jako mihnutí stromu,
stromu co žije svůj život znovu a znovu.
Vyklíčí, vyroste a z výšky se dívá,
na nás, a přitom hlavou kývá.

Tvůj úsměv je jako slza perly,
perla co stéká po břehu jehly,
tak šťastná, že má kam plout,
kam dopluje je jen na nás dvou.

Tvé oči jsou jak soumraky slunce,
září tak jasně až do konce.
Plné jsou jisker a odlesku vah,
jak těžké si jich nevšímat.

Mlhavý pohled jasnější střídá,
když má ruka v té tvoji dřímá,
dřímá a bdí svůj sen, pojď
vezmu tě za sluncem.

moje Psycho

19. srpna 2013 v 5:29 | ^aW
všude je ticho
a já zažívám psycho
když slyším hlasy
jenž se mi dostali do hlavy
a já z toho šílím
chci před nimi utéct
ale není kam
jsou všude - stále mě pronásledují
a já se bojím
že skončím špatně
že mě ty hlasy navedou
a já je příjmu
už dál nepůjdu
a někomu ublížím tobě?
možná sobě..

Cítím strach

19. srpna 2013 v 3:49 | ^aW
Cítím se zmaten
nevím co chtít
je pravda, že jsi mě zaujala
že se mi líbíš
avšak něco v mém srdci
tobě se brání
chce něco víc
ale co, to už nepoví
neřekne mi, co se děje ..z lásky i k jiné..
a proč mě myšlenka na smrt
tak krásně hřeje
teď už se bojím
každého - dalšího dne
nevím co se stane
a zda to (něco) nebude naposled

Proč se to muselo stát?..

19. srpna 2013 v 2:48 | ^aW
V tíživé situaci se ocitám
nevím, co dělat mám
jak se k věci postavit
a už vůbec mě nenapadá
jak..a jestli vůbec
se dá vyřešit
proč se to muselo stát
a mé srdce si muselo takto slepě vybrat
sám sebe z toho teď viním
sžírám se tím
v hlavě mi hlasy zní
smích démona se mi vysmívá
a já stále v koutě sedím
a se strachem.....
že už mi pomoci není
 
 

Reklama


Rubriky