Básně

Pírkou tvé krásy

31. července 2014 v 0:45 | ^aW
Nikdy bych nevěřil, že ..
strop může být holý
nebe prázdné
a já tak smělý

Že růže s černými květy
nemají stonek
rostou v duších
a píši sonet

A stejně jako to všechno
stále nechápu
jak jsem jen mohl přehlížet
tvou jedinečnou krásu

jedny rty

úsměv mocný

a pár očí

nekrásnější

Měsíc se vystřídal
slunce na nebi
konec temna
a ptaci, jenž krouží

Letí a sebou
nesou
přání pro tebe

Smím?

30. července 2014 v 10:00 | ^aW
Vlasy Tvé,
ten krásné noci plán,
jak být tichá a nádherná
až do konce, k rozednění

tak rozcházejí
a linou se Ti podél tváří,
pak na hrudi sejdou se,
tím ve mně všechno mění...

Ta Tvá noc, Ty, tvář
plná těch Tvých dvou hvězd, jež
(pohlédneš-li zboku)
žijou, smějou se jak perly,
v bezpečí mihalnic,
jak na stráži,
nosíku jemného
křivkou měsíční

...září, odzbrojují...

ve mžiku Tě zaklejí
a je jedno, zda to vůbec chtějí

možná někdo je zde,
kdo ví
jak to ty Tvé oči dělají
někdo, kdo to ví!

Co Tvé rty? Cítíš ten dotek?
Dotek ůžasu i zvědavosti?
Určitě jsou léčivé,
užiju je na ty své...

"smím?"

"Srdce je zrádné - nevěřím mu"

26. července 2014 v 15:33 | ^aW
Ruka už pero nemůže vést,
papír jen z půle popsaný,
já už to prostě nemůžu snést,
klíč od komnaty zlomený.

Komnata chladná a temná jak stín,
jen světlo svíčky plápolá,
oči upřené na stříbrný klín
a hlas, co něžně mě zavolá.

Jsem snílkem

30. května 2014 v 10:54 | ^aW


Jeden letmý pohled do Tvých nádherných očí
Jeden úžasný úsměv na Tvé tváři
A já jsem začarovaný
Totálně okouzlený

Jak rád bych
Tě pohladil
Jak rád bych
Tě políbil

Věřím ještě chvíli

27. května 2014 v 21:05 | ^aW
Byly to kouzelné chvíle
a snad ještě i budou
snad se to všchno srovná
modlím se k bohům.

Modlím se v nás
snad si na to ještě vzpomínáš
jendou snad boží pár
tak proč ho delit?

Nejde to tak dál . .

27. května 2014 v 0:43 | ^aW
Upozornění
né vše je pravda
teda vlastně nic
holé slova
Nikdy bych Ti to nebyl schopen říct!

Smlouva s ďáblem

26. května 2014 v 20:38 | ^aW


inkoustem z krvácejícího srdce
rukou mrtvolně bledou
vznikl podpis na prázdné čtvrtce
když písmena svážou jméno
šílenství visí na pokraji
za chtivých nocí odcizeno

Čas poslední

26. května 2014 v 20:29 | ^aW
Čas poslední

Zab mě, prosil a na zem si klenul
ďábel tasí smrt, jenže se leknul.
Uviděl v jeho srdci zvláštní znamení
to ho chrání ani ďábel to nezmění.
Nikdo ani bůh neví, kde se tu vzalo
má absolutní obraz, jako by se smálo.
Přichází k těm, co proklejou smrt i víru
jako by chtělo v srdci zaplnit tu díru.
Díru co tam nechal bůh, když vše řídí
utrpení co nejde snést ve světě lidí ...

Dva andělé

26. května 2014 v 20:21 | ^aW


Jsme jako duha,
spojeni na věky.
Nebe je naše,
mraky se rozpouští.
Jsi anděl můj,
co letí nade mnou,
a hledá mně,
po celém světě.¨

Přízrak

25. dubna 2014 v 21:00 | ^aW


Zrozen z víru vášní jest a tuh.
Mihotá se v nočním svitu hvězd.
Hrozný je, však září jako Bůh.
Silné ruce zlostí svírá v pěst.

Anděli

23. dubna 2014 v 6:04 | ^aW
Slyšíš zvony, volají tě,
neleť nikam můj anděli,
je to lest, spoutají tě,
tak zůstaň se mnou raději

Já ti přeci můžu tolik dát,
řeku plnou lávy jen pro tebe,
ukrást lidské duše, můžu klidně brát,
jen neleť zpátky do nebe

Ukončeme to

21. dubna 2014 v 13:02 | ^aW


Na šedé zemi pták tam leží,
nechává čas ,ať si beží.
Víčka má ztěžklá,zavřená.
Už chápu ,co smrt znamená.

Jen ulehnout ,naposled jít spát.
O nic víc už se nestarat.
Co znamenalo všechno ,není nic
Smrt je těžká ,život však víc.

Déšť

19. dubna 2014 v 22:00 | ^aW
Do mé duše nahlédnout smíš
V závoji ticha, pojď ke mně blíž
V nás láska mluvit začíná
Prostor, čas, snadno protíná

Ať je navždy chráněná
Ta chvíle, tajemná vteřina
Déšť, a melodie do okolních střech
Déšť, bere nám ze rtů dech
Jen déšť

Smutek

10. dubna 2014 v 2:35 | ^aW
Smutek I.
příchází známý
děs vtrhne do mé mysli
přivlastní si vše

Smutek II.
noc černočerná
tvoje srdce neslyšet
umírám žízní

Střípky v mysli, jen Ty

9. dubna 2014 v 23:38 | ^aW
Zase to hřejivé teplo na pravém místě,
však necítím se úplně čistě.
Lásko k Tobě jsem omámen
a občas tak přemýšlím
o Tobě
a nevnímám zda je noc nebo už den

Jsi z nebe

11. března 2014 v 13:00 | ^aW
Na tebe nebudu nikdy zlý…
Lásko, teď kráčím vedle tebe.
Věříš na kouzla?
Že mi tě poslalo samo nebe?

I když jsi daleko,
Jsi tady se mnou, neuvěřitelně blízko…
Možná jen na oko…
To nebe je pro nás na dotek - tak nízko…

Ač od sebe nás dělí několik dnů
Toužím po tobě, má mysl šílí
Každou noc vstupuju do tvých snů
A s tebou si užívám každou chvíli

Někdy.

25. února 2014 v 8:16 | ^aW
Někdy je snažší říct to v jiném jazyce,
že to co cítíš a co chceš schovat,
vlastně musí z tebe ven ve svitu slunce,
i když noc má moc to uchovat.

Někdy si přeješ, aby ostatní viděli,
co tvoje oči vidí a nemohou to snést.
Slepá srdce, slepé oči i rty to pěly,
že modlitba tak nemůže se vznést.

Někdy si přeješ věřit v lež,
protože pak větší šanci má světlo.
Svoje srdce pevně si střež,
ač už tolikrát se s hněvem střetlo.

Někdy každý z nás chce žít po svém,
věřit jen v to, v co chcem;
dělat jen kroky, které sami rozhodnem
a snést tíhu světa z našich ramen.

Při svíčce

23. února 2014 v 21:00 | ^aW
Na polštář hlava dopadá,
přemýšlím, jak to s tebou vypadá,
slzy mi stékají po tváři,
samota ve mě smutek vytváří.

Kdybych tak mohl být teď s tebou,
místo toho mě prsty zebou,
vzpomínám zhluboka na krásné chvíle
- oči jak kaštany a ruce bílé.

Vlasy tvé - hebké na dotek,
jak nejjemnějších růží stonek,
a slova jež barví tak libý zvuk,
kterýžto nemožno slyšeti z luk.

Půvab - to malá věc z celé tvé krásy,
připomněly mi královskch zahrad pásy.

Ve tvých zahradách

23. února 2014 v 13:55 | ^aW
Ve tvých zahradách
Usínám
A vzduch je zvláštní -
- Před deštěm.

Co mám snad říct
Té růži
Která se svléká
Ven z trní?

Ve tvých zahradách
Padá déšť
Kapky spadnou do stromů
A zmizí.

A já v tom dešti
Usínám
Až zašumí listoví
Spadnu dolů
Dolů s ním.

Duše

18. února 2014 v 12:30 | ^aW
V plamenný meč jsem se stal,to se stalo
Nejdřív srdce vzplálo
tys měla v ruce sirky
Tvůj úsměv působil jako lechtání pírky

Oči mi vypálili díru do duše
při pohledu do nich netuše
I když stále bdím
o Tobě poslední dny neustále sním

Jsi květem mezi trny v mém srdci
i když nejsi má přeci
Jsi oázou ve vyprahlé poušti mých citů
S Tebou bych tančil za měsíčního svitu

Jsi prostě můj důvod k radosti
z Tebe se mi snad srdce rozkočí

Tvůj úsměv

17. února 2014 v 18:30 | ^aW
Usmívající se
Pohled na tvou tvář, když se směje..
Tvůj krásný úsměv,
jenž na svých rtech nosíš.
Koukám na něj jako na nebe,
nebe které nekončí,
které připomíná Tebe,
když hledíš mi do očí.
Připomíná mi luční kvítí,
zářící ve slunečních paprscích.
Cítím se, jak bych letěl vesmírem
celý ho obletěl a vrátil se k Tobě.
Úsměv Tvůj - není jen náhoda,
že touhou po Tobě umírám zaživa...
Usmívající se

P.S.

17. února 2014 v 0:00 | ^aW

Stále dookola verše skládám ..

Zápalky

16. února 2014 v 23:00 | ^aW
*
Sedím v tmě
a zápalkama škrkám.
První, aby jsem ti viděl do očí.
Druhou, aby jsem viděl tvé rty.
Třetí, aby jsem cítil,
že to není jen klam,
když tě objímám.
*

Valentýnský sen

14. února 2014 v 15:30 | ^aW
Nekonečná cesta.
Alej stromů s růžovýmy květy.
Květy růží.
Ano, po stromech posazených.
Zpěv ptáků,
záře slunce
a paprsky teplé,
jenž hřejí Tvé tváře.
Červenají se.
Úsměv - zpěv,
hlavu zvednu k mrakům.
Tedy k mraku - jedinému,
ve tvaru ♥
Přišel až sem,
aby zkrášlil (už tak dokonalý)
dnešní den!

Oči jsem otevřel,
byl to jen sen -

Přeji krásný (valentýnský) den..
..Všem! (..hlavně tobě..)

Vzpomínky

12. února 2014 v 10:05 | ^aW
Skrz na skrz
má mysl projitá
hledám ztracenou vzpomínku
na dívku
kterou jsem miloval
kdysi
teď už ani jméno nezjistím
už je to dávno co miloval jsem
jen malé střípky toho
co cítil jsem
prach a beznaděj
srdce bez citu
nekonečné verše
bez významu
tolik hodin strávených psaním
zbytečně
leda tak pro vzpomínky
na city
ztracené

Čekám na slunce

9. února 2014 v 13:58 | ^aW
Vidím stín, jenž zakrývá mou tvář
Schoulený v rohu skály - pod tlakem
Hlasy mi v hlavě řvou
Stále slyším hrát píseň mou
Slova procházejí myslí a míří rovnou ven
Zanechají jen pocit a stesk
Který mi vše připomněl
Dávno už tu pro mě nejsi
Už dlouho se cítím sám
Bez tebe to nebudu nikdy celý Já
Jen ta část, která přežívá

Kapka naděje a jistá víra
Znovu se vracím k vzpomínkám
Hledám smysl života
Návod jak mám žít
Vstanu a slunce už na nebi
Osvítí mi mojí tvář
Jdu si dále světem
S úsměvem, který za mě praví


"Nenechám se znovu zlomit"


Ztracen

1. února 2014 v 23:55 | ^aW
Ztracen sám tmou.
Zmaten sám sebou.
Těžké nohy, dlouhá cesta.
Hlasy nechává za sebou.

Ticho se neozývá a on běží dál.
Za stromem, za kmenem se skrývá.
Pod stínem hledá svůj nový začátek,
nachází pouze vlastní konec.

Na nohy se postavit.
Nebo snad zastavit?
Utíkat a hledat cestu.
V minulosti zůstat?

Vzpomínek pár...galaxií

26. ledna 2014 v 22:22 | ^aW
Vzpomínám si na ten den přesně
stál jsem tam a čekal.
čekal jsem na neznámé
s překvapením sem obstál.

Už jen při prvním pohledu
bylo to jasné
bude to "krásné"
říkal jsme si v hlavě.
Pozdrav a krásný den.

Rozloučení a pak čekat jen
na každý další den.
Většinou na večer.

Věřil jsem v hvězdy,
že pomůžou mi zajistit
čistou mysl a noty pián
krasu světla, lesk a září

Proč to musí býz jen vzpomínka,
strach a zhouba
má domněnka - slepá naděje

Tvářím se tak vesele
a přitom se to dá srovnat k onomu
sem přece ten klaun
(královksý Šašek)
A úsměv ze smutku kresléný.

Že zdám se být zmatený?

Ničí mě každá vteřina
další jenž pošle mě dál
Ne dál do budoucna
ale od minulosti
která je to mé poslední
k čemuž vzhlížím
a vzpomínky...

Černá obloha a hvězdy naděje.

20. ledna 2014 v 6:26 | ^aW

Říká se, že naděje umírá poslední.
U mě už však žádná není.
I přesto mě však jistá touha nutí
myslet jen a pouze na ni.

Nevím, proč tomu tak je
a proč při každém pohledu na ní,
či jen fotku její,
rozbuší se mi srdce
a pocity mění se v smutek.

Tragicky pak na prahu smrti stojím,
hlavu k nebesům mám a volám hvězdy.
Samotného Úrana /boha nebes/ prosím:
"Odpusť mi mé hříchy, a vrať naději".

Bunney

2. ledna 2014 v 13:09 | ^aW

Sedím a přemýšlím, lampa svítí
Kam zmizel ten starý, dobrý králík?
Snad neodešel jako sníh, jak jarní kvítí
nevinné a krásné

Snad nezmizel jako klapoty klik, jež střeží nové obzory
Jako vězeňské závory, jak na koberci třásně
Snad unesl ho vítr, či déšť ho možná splách
Stejně jako zbytek kapek, co dohromady celek tvoří
pak dostanou se k moři
Jak zvuk klavíru klapek, co i z chlapů dělá ženy

Proč nastaly ty změny?
Proč mír se změnil v zmatek?
Je to vina tahů, jež nedávaly mat? Či může za to věk, ten nelítostný kat?
Snad byla to cesta, jež nevedla ho k cíli
nebo hloupá, hloupá věta řečená v nepravou chvíli?

Kdo vyřízl mu srdce a místo něj dal vosí hnízdo?
Ze zvolená kniha, zle zvolené místo?
Kdo jeho osud sdílí?
Proč ikdyž je vším, je stejně vždycky sám?
Proč otáčí se zády, proč na podlaze leží?
Jak okousané nehty, jako rozbitá okna.

Co jeho city střeží?
Proč jeho srdce doutná? Proč do propasti skáče?
Nejspíš hledá důvody proč pláče, proč sny má plné děsu,
proč propadává stresu.

Je jak prasklá struna na zemi.
Kam zmizel onen králík,
proč vzdaluje se mi?

A Tobě

Unvitř tvých očí

26. prosince 2013 v 16:53 | ^aW

Překrásný pár,
jenž sleduji s potěšením
a jistou touhou
zmocnit se jich obou.
***
Jak jsem již pravil,
překrásný pár oči.
**
Dvě různé cesty
Cíl však jen jeden
*
Cesta do tvé duše
...necháž mě vejít?

Sám

8. listopadu 2013 v 23:38 | ^aW
Možná ještě k ránu, neusnu
kde jsem byl a teď
Uplyne rok, tenhle den
co dalšího se skrývá
snažím se vzpomenout
vidím jen střípky nás
ještě
nevzal to čas
co však z toho zůstalo
čeho se chytit mám
další krok - oddělí ten
kdy šťastný jsem byl

V noci nemůžu spát
aby se mi nezdál sen
který sem s tebou žil


Sám

Neskončí to takhle..

5. listopadu 2013 v 23:41 | ^aW

Je tajemná a vznešená
však nese si svá břemena
Zdají se být celkem lehká
však kamenitá je místy cesta

Cestičku životem si prošlapala
přitom se nikomu nic neprosila
Své city prý projevovat neumí
není to pravda, jen o tom nemá tušení

Já znám jí a chtěl bych ji znát dál
to přání je jak nekonečný bál
Při tom zjištění se mé srdce smutkem chvěje
ona asi neví co se ve mně děje

Být tu pro ní je můj velký cíl
je to jako vidět při úplňku tancovat pár víl
Kdyby s nimi hašteřila
krásou by je za hanbila

Vstřícná slova, špatné činy
hlava hloupá plná viny
Slova měkká, hebká, plná krásy
slábly jak v dálce mizící hlasy

Černobílý svět

27. října 2013 v 11:29 | ^aW


Prahnu po vědění
však naskytne-li se možnost
zbaběle utíkám před ní
chci abych to byl stále já
ten který se pořád usmíval
a užíval si té krásy.

Krásy světa kterou zaznamenávám ve verších
neboť jen tam jí vnímám
můj svět je černý
- černobílý -
vytratila se z něj všechna barva.

A bez pocitů bloudím ulicí
s kapucí, která halí mou tvář
pod maskou noci, před měsícem
skrývám své slzy
které si mi způsobyla Ty.

Ale jsem za to i rád.
protože..

Ty zprávy..

27. října 2013 v 3:38 | ^aW
Stále si to čtu -

čtu si to pořád
jako blázen
který marně čeká
že časy minulé
budou tu zpět
a já budu štasten

budu s tebou smát se
neudělám znovu chybu
a každý den s tebou
budu žít na plno

na plno s tebou
každou minutu budu slavit
radovat se...

však mohu jen snít
neboť co bylo
už nebude
a mě zůstanou jen vzpomínky
a ty řádky zpráv
milovaných

Heart

25. října 2013 v 22:16 | ^aW
Okolo krku stále
symbol srdce nosím
neboť chci zažít pocit
že ho stále vlastním
že mi v těle buší
a s ním stále štěstí
unvitř sebe cítím.

Však večer když ulehám
a tento šperk na stolek odkládám
začínám zas cítit prázdnotu
a smutek ve mě narůstá
slza z oka dolů padá
a sní i kapka rudá.

Po večerech

22. října 2013 v 22:57 | ^aW
Když vyjde Luna ven,
tak bývám unaven

Jinak se krotí,
když nejsi proti,
můj spánek noční

a kontakt oční
nahradí nádech

Pár stínů na zdech
a lampa zvenčí,
kde soused venčí
to své psí dítě

Nespím a chci tě,
tak jako kdysi

V mojí mysli

22. října 2013 v 9:24 | ^aW
...

Fialová louka a růžové stromy
Bežím po ní
Utíkám před problémy
Které mě dohání

Krajina jenž se mění
Krví politá
Praská a hoří
Stres ve mě narůstá

Schovám se do domku
Starého sedláka
Který je po smrti
Smrt ta mě tak láká

Krčím se v rohu místnosti
Hlavu v kolenách mám
Klepu se strachem že přichází


....
Ještě to dodělám

Před smrtí.

18. října 2013 v 11:25 | ^aW
Oslepen
záři slunce
skláním hlavu
bojím se
poslední chvíle
jdu jak bych šel míle
užívám si pohyb
se skleslým pocit
slzy z očí padají
pocit viny vnímám
už nebojím se
na smrt svou se vydám
zvedám hlavu
poslední teplo
na tváři od slunce
a jdu
si pro smrt svou
s úsměvem že prožil jsem
život krásný

Pocit Nicoty

8. října 2013 v 9:28 | ^aW
Už nevidím v ničem smysl
už ro jsou jen slova prázdná
bez citu
který jsi mi ukradla
nejde to dál
proč sem to udělal
neměl jsem podlehnout
zkazil jsem to
přišel o to nejcennější
už dál nemůžu
a k vzpomínkám se vracím
ty dny kouzelné
jen já a ty
první pohled v životě
do tvých smaragdových očí
možná kdybych na to přišel dřív
teď už to odfoukl vír
vše je teď pryč
duši svou osvobodit
zapomenout NIKDY !
usnout a už se nevzbudit
uchopím rýča hrob vykopu si
není tu nic
nač bych dál žil
jen se trápil
životy všech sem jen ničil
zahodím klíč
a odpluji pryč

Stránka největšího smutku

8. října 2013 v 8:41 | ^aW

..Proklínám sám sebe
všem okolo působím jen bolest
..života nejsem hoden
a vslzách zas utopen

..těch pár dní......................slzy a krev
a pár krásných slov...............tužka, papír
..teď ničí mě.......................jeden verš
.výkřiky do tmy....................očistí mě
..a pár světel.......................a duše má
pronásledují mě..................chce z těla ven
.....já utíkám......................do světa andělů
.ani nevím kam...................kde neexistuje bolest

...snažím se utéct před problémy
.....ikdyž vím
.....že nesu si je sebou
.....v srdci

..................ty leželas mi v klíně
.....................ten pohled očí nevinně
........................já užíval si tento den
nikdy mi nebylo hůř....nejkrásnější v životě
sem největší vůl............teď proklínám ho jen
že jsem podlehnul..............a ani nevím proč
..............................proč se to stalo
........................další střep srdce
.....................to stálo
...............pár dní štěstí
.........a teď jen slzy želví.........se mnou nejsi
......vejvětší v životě...............je mi zima
.klepu se - samotou
.žal v srdci
.neustává
.klepu se - bolesti

Stále je naděje

7. října 2013 v 0:20 | ^aW

Mysl se hroutí
jak spadané listí
a to vše bez soucitu
když se cítím prázdný
jak holé větve stromů - po podzimu
bez krásy

bez jediného soucitu
a ty se zeptáš proč
copak to nechápeš
nejsem si tě hoden
..a vlastně nikoho

mězi čtyřmi stěnami
co zapalují svíce zklamání
a všudy přítomné ticho
přehlušené hlasy
v mé hlavě si křáčí
a nesrozumitelně hovoří

radí mi skočit
a zároveň zůstat
ničí mou duši
nemůžu to vystát

musím se bránit, bojovat
i když je pozdě
stále je naděje
poslední věc
jenž mé srdce hýčká

V prach..

6. října 2013 v 23:53 | ^aW

Vskutku mě děsí
mé vlastní myšlenky
kde se mi berou
proč je to těžky?.....Živote děsný!

Život mě nebaví
neumí prohrávat
a nutí nás
trpět v týbolesti

Na srdci žal
a v mysli zmatek
smrt jenž začerňuje
oči a tváře lidí

Už ti nenaslouchám
bojím se, co bude dál
a cítím se tak sám
viním jen sebe

ztrouchnivělá těla
leží pod křížem
,,odpočívej v pokoji''
a na tento svět se už nevracej

Slova se stáčí
když se slzami tančí
a ve mě se plaší
utíkej máš li - kam

Slova do tmy

5. října 2013 v 22:22 | ^aW

Chybíš mi, ani nevíš jak moc
nechám si o tobě zdát..celou noc
Chybí mi tvé oči krásné
a ty tváře co jsou bledé
Miluju tě a to co patří k tobě
chci tě obejmout a přitisknout k sobě

Teď si půjdu do postele lehnout
s myšlenkama na tebe se pokusím usnout
myslet na tebe budu však dál
budu si přát aby se mi sen o tobě zdál.

Snad budu mít takové štěstí
a spánek bude hned hezčí
teším se až tě zase uvidim
podívam se na tebe a hned políbim...

Stále a pořád

5. října 2013 v 20:50 | ^aW

Říkám ti, už jsme velký...
Láska pominula...
Jsme přátelé...
Máš jí...
Máš jí dlouho...
Přeju hodně štěstí, stále...
Přesto mi chybíš...

Ptám se...
Proč??
Proč mi chybíš, když tě už nemiluju?
Proč vzpomínám na naše krásný chvíle
jakoby to bylo nedávno?
Proč na tebe stále čekám??
Proč stále doufám, že se jednou vrátíš?
Ja vím že se vrátíš... Víme to oba...
Ale kdy??
Proto mě to u tebe stále tak drží...

Ale...

Ja už nemůžu čekat...
Nemůžu na tebe stále čekat...
Potřebuju žít...
Nemůžu bez tebe stále jenom přežívat...

Ano, na první pohled žiju,
ale uvnitř je mi smutno...

Vrať mi ho prosím, nebo se vrať sama...

Její inspirace

4. října 2013 v 0:05 | ^aW

Nebylo mi nejlíp,
pomohla jsi mi,
zasáhla jsi jako šíp,
učarovala jsi mi.

Úsměv tvůj je tak krásný,
do tvých očí chtěl bych hledět,
co chci to mám jasný,
copak ty chceš chtěl bych vědět.

Na zapadající slunce rád bych s tebou hleděl,
tam kde z toho dech se tají,
kdybych jen tak věděl,
co vládci osudu s našimi životy v plánu mají.

Tak už tedy jenom krátce,
na rtech s básní,
snad mé vyznání půjde hladce,
má hlava i srdce z tebe blázní.

Možná ti připadá,
že se ti to jenom zdá,
ale je to jen pravda naprostá.

Možná jsem pro tebe blázen jen
však s místem v srci .. pro tebe.

Padlý anděl

3. října 2013 v 21:57 | ^aW

Zavřel jsem oči
a uviděl
osobu, jenž padá dolů.
...
Nebe své dveře zavřely
andělé vyhnaly.
...
A pro všechny duše země
čeká peklo.
...
Jako by už netrpěly dost
když prožívaly svůj život.
...
A každý další den
stanovil další bolest.
...
Bál jsem se
však to nejhorší
teprve nastat mělo.
...
Ještě než jsem oči otevřel
a do reality vrátil
viděl jsem..
...
Že jsem to byl já
kdo padal dolů
ze světa andělů.
...
Do spalujících pekel
a čekalo mě jen to jedno
..abych trpěl.

Krutá slova miniatury

2. října 2013 v 9:45 | ^aW
Usmíváš se
díváme se do očí
vyhýbáš se
přitom se scházíš
vzbuzuješ naději
vždycky pod záminkou
nemůžeme byt přáteli
kazí se to láskou

Růže

1. října 2013 v 20:48 | Bunney

Chodím dokola tebe
s růži v ruce
jenž bych chtěl dát krásné dívce
která s mou myslí točí

a v mém srdci zanechala nápovědu
podle které se asi mám
vydat k ní a ke hvězdám

teď tu však stále čekám
ale v myšlenkách už rozhodnut
už to náhodě nenechám
překonám strach
oslovím tě
tebe se zeptám

"Jsi ochotná to zkusit s bláznem
který se ze snů probral
a v ten moment se 'zamiloval' ?"

Dno

1. října 2013 v 9:34 | ^aW

Hlavu mám plnou beznaděje
Srdce mám plné zlosti
Krev přesycená zármutkem
A žal mi drtí kosti

Na pokraji šílenství
Mysl se láme, praská
Člověku se těžko žije
Když mu chybí láska
 
 

Reklama


Rubriky