Básně

Zase se mě zmocňuje

27. listopadu 2014 v 9:34 | ^aW
Když přijde paní přece
ta černá stvůra bez tváře
do hlavy vypálí ti cejch
a už reješ držkou v zemi
v blátě, špíně
v krvavý beznaději

Než se hvězdy smilují

29. září 2014 v 9:00 | ^aW
Když světla zhasnou a ty spatříš temnotu,
tvůj rozum ti káže, běž, když ucítíš prázdnotu.
Je to zvláštní pocit melancholie a zmatku,
jestliže ti proděraví srdce na podpatku.

Bez tebe a s tebou #2

16. září 2014 v 14:06 | ^aW
Bloudím v tmě nekonečné,
kterou zdobí krystalky vody,
jenž nám smáčí vlasy.
Jediné, co vidím je
prázdnota mé zoufalé mysli.

Bez tebe a s tebou

30. srpna 2014 v 21:00 | ^aW
Není mi smutno
Ne!
Říkám si to stále
aniž bych věřil
že mé slova jsou pravdivé

V zrcadle

23. srpna 2014 v 0:30 | ^aW
Postavím nám dům z balíčku karet
A když se ti nebude líbit
Shrnu jej stranou
Přímo k zemi

A když nastane tma na nebi
Už strachem nezavřu oči
Vím že mám tebe
Záře mého srdce

Vždy při bouřce která zuří
Schovám tě pod svůj plášť
Kde tě nenajdou ani kapky
Už nemusíš se blesků bát

Touha

21. srpna 2014 v 0:30 | ^aW
Přemýšlím, ač chce se mi spát,
však noc bez Tebe je dlouhá.
Přemýšlím, a chce se mi smát,
po Tobě spaluje mne touha.
Přemýšlím, a chce se mi snít,
v uších zní v ozvěnách Tvůj hlas.
Přemýšlím, za tebou chci jít,

chci cítit tvou vůni, tvůj dotek, tvé rty na mých zas.

Bez myšlenky, pouhý cit

20. srpna 2014 v 0:30 | ^aW
Je to jen krátká chvíle
kterou bez tebe jsem
ještě před chvíli jsi byla vedle mne
a teď tu jdu sám

Jednoho večera . .

19. srpna 2014 v 0:50 | ^aW
nemůžu spát
i když bych tak moch chtěl
chtěl bych další den
a Tebe v něm jen
aby už bylo ráno
a já mohl zase s Tebou být
s Tebou po svém boku
cítím se nejšťastnější
nikdy mi nebylo líp

Před bouřkou

15. srpna 2014 v 0:30 | ^aW

Pod oblohou černých mraků
padají blesky
aby osvítily parket
kterým je hladina řeky.

A kapky deště
jenž jako malé tanečnice
dopadají na něj
aby předvedly svou krásu
když v kruzích tančí
za zvyku piána
a houslí.

Víc než jen sen

14. srpna 2014 v 0:30 | ^aW
Minuta ticha
zpráva
jenž utišila mé srdce
aby pak
znovu probudila cit v něm

Cit jenž patří tobě
princezně
však ne z pohádek
nýbrž z myšlenek
a snů
uvnitř mě skryté
tiše toužící
po tobě

V představách jemný dotek
tvé jemné pokožky
a žít jen pro ten úsměv
kouzlící na tvých rtech

Pátá růže

13. srpna 2014 v 0:30 | ^aW
Opět v zahradách
plných
rudých
květů růží

Trhám jednu
pro princeznu
Další
pro její dokonalé vlasy
Asi
i pro půvabné řasy
A taky pro její úsměv
dokonale krásný

Už slyším hlasy
utíkám pryč
rovnou k ní
se slovy
a pěti květy růží

(Ta páta jsi pro mne ty)

Na břehu

12. srpna 2014 v 0:30 | ^aW
Stojím na okraji
břehu
tiše pozoruji
oblohu

Pod jejíž majestnátnosti
odehrávajíc se
bitva
mořských vln
a kamenní

Vábí mě
táhnou
k sobě

Vždyť ještě není čas
kdy skočit bych měl
ze světa na svět
kde už neucítím bolest
ani žal

Epitaf

6. srpna 2014 v 21:01 | ^aW
Mé tělo leží na zemi
už prolezly jej červy pomalu sežerou mi maso a potrhají nervy
ještě předtím dej mi chvíli přednést tenhle krátký brak
o člověku co býval snílek však zbyl tu z něj jen tenhle vrak
kdo zavinil tu změnu možná osud, možná kudla
byla lesklá, ostrá, ale teď jen matně zrudla
otevřela ránu a krev crčí jako voda
necítím už nic, přišlo jen čekání na spánek
a to vždy byla nuda

Pírkou tvé krásy

31. července 2014 v 0:45 | ^aW
Nikdy bych nevěřil, že ..
strop může být holý
nebe prázdné
a já tak smělý

Že růže s černými květy
nemají stonek
rostou v duších
a píši sonet

A stejně jako to všechno
stále nechápu
jak jsem jen mohl přehlížet
tvou jedinečnou krásu

jedny rty

úsměv mocný

a pár očí

nekrásnější

Měsíc se vystřídal
slunce na nebi
konec temna
a ptaci, jenž krouží

Letí a sebou
nesou
přání pro tebe

Smím?

30. července 2014 v 10:00 | ^aW
Vlasy Tvé,
ten krásné noci plán,
jak být tichá a nádherná
až do konce, k rozednění

tak rozcházejí
a linou se Ti podél tváří,
pak na hrudi sejdou se,
tím ve mně všechno mění...

Ta Tvá noc, Ty, tvář
plná těch Tvých dvou hvězd, jež
(pohlédneš-li zboku)
žijou, smějou se jak perly,
v bezpečí mihalnic,
jak na stráži,
nosíku jemného
křivkou měsíční

...září, odzbrojují...

ve mžiku Tě zaklejí
a je jedno, zda to vůbec chtějí

možná někdo je zde,
kdo ví
jak to ty Tvé oči dělají
někdo, kdo to ví!

Co Tvé rty? Cítíš ten dotek?
Dotek ůžasu i zvědavosti?
Určitě jsou léčivé,
užiju je na ty své...

"smím?"

"Srdce je zrádné - nevěřím mu"

26. července 2014 v 15:33 | ^aW
Ruka už pero nemůže vést,
papír jen z půle popsaný,
já už to prostě nemůžu snést,
klíč od komnaty zlomený.

Komnata chladná a temná jak stín,
jen světlo svíčky plápolá,
oči upřené na stříbrný klín
a hlas, co něžně mě zavolá.

Jsem snílkem

30. května 2014 v 10:54 | ^aW


Jeden letmý pohled do Tvých nádherných očí
Jeden úžasný úsměv na Tvé tváři
A já jsem začarovaný
Totálně okouzlený

Jak rád bych
Tě pohladil
Jak rád bych
Tě políbil

Věřím ještě chvíli

27. května 2014 v 21:05 | ^aW
Byly to kouzelné chvíle
a snad ještě i budou
snad se to všchno srovná
modlím se k bohům.

Modlím se v nás
snad si na to ještě vzpomínáš
jendou snad boží pár
tak proč ho delit?

Nejde to tak dál . .

27. května 2014 v 0:43 | ^aW
Upozornění
né vše je pravda
teda vlastně nic
holé slova
Nikdy bych Ti to nebyl schopen říct!

Smlouva s ďáblem

26. května 2014 v 20:38 | ^aW


inkoustem z krvácejícího srdce
rukou mrtvolně bledou
vznikl podpis na prázdné čtvrtce
když písmena svážou jméno
šílenství visí na pokraji
za chtivých nocí odcizeno

Čas poslední

26. května 2014 v 20:29 | ^aW
Čas poslední

Zab mě, prosil a na zem si klenul
ďábel tasí smrt, jenže se leknul.
Uviděl v jeho srdci zvláštní znamení
to ho chrání ani ďábel to nezmění.
Nikdo ani bůh neví, kde se tu vzalo
má absolutní obraz, jako by se smálo.
Přichází k těm, co proklejou smrt i víru
jako by chtělo v srdci zaplnit tu díru.
Díru co tam nechal bůh, když vše řídí
utrpení co nejde snést ve světě lidí ...

Dva andělé

26. května 2014 v 20:21 | ^aW


Jsme jako duha,
spojeni na věky.
Nebe je naše,
mraky se rozpouští.
Jsi anděl můj,
co letí nade mnou,
a hledá mně,
po celém světě.¨

Přízrak

25. dubna 2014 v 21:00 | ^aW


Zrozen z víru vášní jest a tuh.
Mihotá se v nočním svitu hvězd.
Hrozný je, však září jako Bůh.
Silné ruce zlostí svírá v pěst.

Anděli

23. dubna 2014 v 6:04 | ^aW
Slyšíš zvony, volají tě,
neleť nikam můj anděli,
je to lest, spoutají tě,
tak zůstaň se mnou raději

Já ti přeci můžu tolik dát,
řeku plnou lávy jen pro tebe,
ukrást lidské duše, můžu klidně brát,
jen neleť zpátky do nebe

Ukončeme to

21. dubna 2014 v 13:02 | ^aW


Na šedé zemi pták tam leží,
nechává čas ,ať si beží.
Víčka má ztěžklá,zavřená.
Už chápu ,co smrt znamená.

Jen ulehnout ,naposled jít spát.
O nic víc už se nestarat.
Co znamenalo všechno ,není nic
Smrt je těžká ,život však víc.

Déšť

19. dubna 2014 v 22:00 | ^aW
Do mé duše nahlédnout smíš
V závoji ticha, pojď ke mně blíž
V nás láska mluvit začíná
Prostor, čas, snadno protíná

Ať je navždy chráněná
Ta chvíle, tajemná vteřina
Déšť, a melodie do okolních střech
Déšť, bere nám ze rtů dech
Jen déšť

Smutek

10. dubna 2014 v 2:35 | ^aW
Smutek I.
příchází známý
děs vtrhne do mé mysli
přivlastní si vše

Smutek II.
noc černočerná
tvoje srdce neslyšet
umírám žízní

Střípky v mysli, jen Ty

9. dubna 2014 v 23:38 | ^aW
Zase to hřejivé teplo na pravém místě,
však necítím se úplně čistě.
Lásko k Tobě jsem omámen
a občas tak přemýšlím
o Tobě
a nevnímám zda je noc nebo už den

Jsi z nebe

11. března 2014 v 13:00 | ^aW
Na tebe nebudu nikdy zlý…
Lásko, teď kráčím vedle tebe.
Věříš na kouzla?
Že mi tě poslalo samo nebe?

I když jsi daleko,
Jsi tady se mnou, neuvěřitelně blízko…
Možná jen na oko…
To nebe je pro nás na dotek - tak nízko…

Ač od sebe nás dělí několik dnů
Toužím po tobě, má mysl šílí
Každou noc vstupuju do tvých snů
A s tebou si užívám každou chvíli

Někdy.

25. února 2014 v 8:16 | ^aW
Někdy je snažší říct to v jiném jazyce,
že to co cítíš a co chceš schovat,
vlastně musí z tebe ven ve svitu slunce,
i když noc má moc to uchovat.

Někdy si přeješ, aby ostatní viděli,
co tvoje oči vidí a nemohou to snést.
Slepá srdce, slepé oči i rty to pěly,
že modlitba tak nemůže se vznést.

Někdy si přeješ věřit v lež,
protože pak větší šanci má světlo.
Svoje srdce pevně si střež,
ač už tolikrát se s hněvem střetlo.

Někdy každý z nás chce žít po svém,
věřit jen v to, v co chcem;
dělat jen kroky, které sami rozhodnem
a snést tíhu světa z našich ramen.

Při svíčce

23. února 2014 v 21:00 | ^aW
Na polštář hlava dopadá,
přemýšlím, jak to s tebou vypadá,
slzy mi stékají po tváři,
samota ve mě smutek vytváří.

Kdybych tak mohl být teď s tebou,
místo toho mě prsty zebou,
vzpomínám zhluboka na krásné chvíle
- oči jak kaštany a ruce bílé.

Vlasy tvé - hebké na dotek,
jak nejjemnějších růží stonek,
a slova jež barví tak libý zvuk,
kterýžto nemožno slyšeti z luk.

Půvab - to malá věc z celé tvé krásy,
připomněly mi královskch zahrad pásy.

Ve tvých zahradách

23. února 2014 v 13:55 | ^aW
Ve tvých zahradách
Usínám
A vzduch je zvláštní -
- Před deštěm.

Co mám snad říct
Té růži
Která se svléká
Ven z trní?

Ve tvých zahradách
Padá déšť
Kapky spadnou do stromů
A zmizí.

A já v tom dešti
Usínám
Až zašumí listoví
Spadnu dolů
Dolů s ním.

Duše

18. února 2014 v 12:30 | ^aW
V plamenný meč jsem se stal,to se stalo
Nejdřív srdce vzplálo
tys měla v ruce sirky
Tvůj úsměv působil jako lechtání pírky

Oči mi vypálili díru do duše
při pohledu do nich netuše
I když stále bdím
o Tobě poslední dny neustále sním

Jsi květem mezi trny v mém srdci
i když nejsi má přeci
Jsi oázou ve vyprahlé poušti mých citů
S Tebou bych tančil za měsíčního svitu

Jsi prostě můj důvod k radosti
z Tebe se mi snad srdce rozkočí

Tvůj úsměv

17. února 2014 v 18:30 | ^aW
Usmívající se
Pohled na tvou tvář, když se směje..
Tvůj krásný úsměv,
jenž na svých rtech nosíš.
Koukám na něj jako na nebe,
nebe které nekončí,
které připomíná Tebe,
když hledíš mi do očí.
Připomíná mi luční kvítí,
zářící ve slunečních paprscích.
Cítím se, jak bych letěl vesmírem
celý ho obletěl a vrátil se k Tobě.
Úsměv Tvůj - není jen náhoda,
že touhou po Tobě umírám zaživa...
Usmívající se

P.S.

17. února 2014 v 0:00 | ^aW

Stále dookola verše skládám ..

Zápalky

16. února 2014 v 23:00 | ^aW
*
Sedím v tmě
a zápalkama škrkám.
První, aby jsem ti viděl do očí.
Druhou, aby jsem viděl tvé rty.
Třetí, aby jsem cítil,
že to není jen klam,
když tě objímám.
*

Valentýnský sen

14. února 2014 v 15:30 | ^aW
Nekonečná cesta.
Alej stromů s růžovýmy květy.
Květy růží.
Ano, po stromech posazených.
Zpěv ptáků,
záře slunce
a paprsky teplé,
jenž hřejí Tvé tváře.
Červenají se.
Úsměv - zpěv,
hlavu zvednu k mrakům.
Tedy k mraku - jedinému,
ve tvaru ♥
Přišel až sem,
aby zkrášlil (už tak dokonalý)
dnešní den!

Oči jsem otevřel,
byl to jen sen -

Přeji krásný (valentýnský) den..
..Všem! (..hlavně tobě..)

Vzpomínky

12. února 2014 v 10:05 | ^aW
Skrz na skrz
má mysl projitá
hledám ztracenou vzpomínku
na dívku
kterou jsem miloval
kdysi
teď už ani jméno nezjistím
už je to dávno co miloval jsem
jen malé střípky toho
co cítil jsem
prach a beznaděj
srdce bez citu
nekonečné verše
bez významu
tolik hodin strávených psaním
zbytečně
leda tak pro vzpomínky
na city
ztracené

Čekám na slunce

9. února 2014 v 13:58 | ^aW
Vidím stín, jenž zakrývá mou tvář
Schoulený v rohu skály - pod tlakem
Hlasy mi v hlavě řvou
Stále slyším hrát píseň mou
Slova procházejí myslí a míří rovnou ven
Zanechají jen pocit a stesk
Který mi vše připomněl
Dávno už tu pro mě nejsi
Už dlouho se cítím sám
Bez tebe to nebudu nikdy celý Já
Jen ta část, která přežívá

Kapka naděje a jistá víra
Znovu se vracím k vzpomínkám
Hledám smysl života
Návod jak mám žít
Vstanu a slunce už na nebi
Osvítí mi mojí tvář
Jdu si dále světem
S úsměvem, který za mě praví


"Nenechám se znovu zlomit"


Ztracen

1. února 2014 v 23:55 | ^aW
Ztracen sám tmou.
Zmaten sám sebou.
Těžké nohy, dlouhá cesta.
Hlasy nechává za sebou.

Ticho se neozývá a on běží dál.
Za stromem, za kmenem se skrývá.
Pod stínem hledá svůj nový začátek,
nachází pouze vlastní konec.

Na nohy se postavit.
Nebo snad zastavit?
Utíkat a hledat cestu.
V minulosti zůstat?

Vzpomínek pár...galaxií

26. ledna 2014 v 22:22 | ^aW
Vzpomínám si na ten den přesně
stál jsem tam a čekal.
čekal jsem na neznámé
s překvapením sem obstál.

Už jen při prvním pohledu
bylo to jasné
bude to "krásné"
říkal jsme si v hlavě.
Pozdrav a krásný den.

Rozloučení a pak čekat jen
na každý další den.
Většinou na večer.

Věřil jsem v hvězdy,
že pomůžou mi zajistit
čistou mysl a noty pián
krasu světla, lesk a září

Proč to musí býz jen vzpomínka,
strach a zhouba
má domněnka - slepá naděje

Tvářím se tak vesele
a přitom se to dá srovnat k onomu
sem přece ten klaun
(královksý Šašek)
A úsměv ze smutku kresléný.

Že zdám se být zmatený?

Ničí mě každá vteřina
další jenž pošle mě dál
Ne dál do budoucna
ale od minulosti
která je to mé poslední
k čemuž vzhlížím
a vzpomínky...

Černá obloha a hvězdy naděje.

20. ledna 2014 v 6:26 | ^aW

Říká se, že naděje umírá poslední.
U mě už však žádná není.
I přesto mě však jistá touha nutí
myslet jen a pouze na ni.

Nevím, proč tomu tak je
a proč při každém pohledu na ní,
či jen fotku její,
rozbuší se mi srdce
a pocity mění se v smutek.

Tragicky pak na prahu smrti stojím,
hlavu k nebesům mám a volám hvězdy.
Samotného Úrana /boha nebes/ prosím:
"Odpusť mi mé hříchy, a vrať naději".

Bunney

2. ledna 2014 v 13:09 | ^aW

Sedím a přemýšlím, lampa svítí
Kam zmizel ten starý, dobrý králík?
Snad neodešel jako sníh, jak jarní kvítí
nevinné a krásné

Snad nezmizel jako klapoty klik, jež střeží nové obzory
Jako vězeňské závory, jak na koberci třásně
Snad unesl ho vítr, či déšť ho možná splách
Stejně jako zbytek kapek, co dohromady celek tvoří
pak dostanou se k moři
Jak zvuk klavíru klapek, co i z chlapů dělá ženy

Proč nastaly ty změny?
Proč mír se změnil v zmatek?
Je to vina tahů, jež nedávaly mat? Či může za to věk, ten nelítostný kat?
Snad byla to cesta, jež nevedla ho k cíli
nebo hloupá, hloupá věta řečená v nepravou chvíli?

Kdo vyřízl mu srdce a místo něj dal vosí hnízdo?
Ze zvolená kniha, zle zvolené místo?
Kdo jeho osud sdílí?
Proč ikdyž je vším, je stejně vždycky sám?
Proč otáčí se zády, proč na podlaze leží?
Jak okousané nehty, jako rozbitá okna.

Co jeho city střeží?
Proč jeho srdce doutná? Proč do propasti skáče?
Nejspíš hledá důvody proč pláče, proč sny má plné děsu,
proč propadává stresu.

Je jak prasklá struna na zemi.
Kam zmizel onen králík,
proč vzdaluje se mi?

A Tobě

Unvitř tvých očí

26. prosince 2013 v 16:53 | ^aW

Překrásný pár,
jenž sleduji s potěšením
a jistou touhou
zmocnit se jich obou.
***
Jak jsem již pravil,
překrásný pár oči.
**
Dvě různé cesty
Cíl však jen jeden
*
Cesta do tvé duše
...necháž mě vejít?

Sám

8. listopadu 2013 v 23:38 | ^aW
Možná ještě k ránu, neusnu
kde jsem byl a teď
Uplyne rok, tenhle den
co dalšího se skrývá
snažím se vzpomenout
vidím jen střípky nás
ještě
nevzal to čas
co však z toho zůstalo
čeho se chytit mám
další krok - oddělí ten
kdy šťastný jsem byl

V noci nemůžu spát
aby se mi nezdál sen
který sem s tebou žil


Sám

Neskončí to takhle..

5. listopadu 2013 v 23:41 | ^aW

Je tajemná a vznešená
však nese si svá břemena
Zdají se být celkem lehká
však kamenitá je místy cesta

Cestičku životem si prošlapala
přitom se nikomu nic neprosila
Své city prý projevovat neumí
není to pravda, jen o tom nemá tušení

Já znám jí a chtěl bych ji znát dál
to přání je jak nekonečný bál
Při tom zjištění se mé srdce smutkem chvěje
ona asi neví co se ve mně děje

Být tu pro ní je můj velký cíl
je to jako vidět při úplňku tancovat pár víl
Kdyby s nimi hašteřila
krásou by je za hanbila

Vstřícná slova, špatné činy
hlava hloupá plná viny
Slova měkká, hebká, plná krásy
slábly jak v dálce mizící hlasy

Černobílý svět

27. října 2013 v 11:29 | ^aW


Prahnu po vědění
však naskytne-li se možnost
zbaběle utíkám před ní
chci abych to byl stále já
ten který se pořád usmíval
a užíval si té krásy.

Krásy světa kterou zaznamenávám ve verších
neboť jen tam jí vnímám
můj svět je černý
- černobílý -
vytratila se z něj všechna barva.

A bez pocitů bloudím ulicí
s kapucí, která halí mou tvář
pod maskou noci, před měsícem
skrývám své slzy
které si mi způsobyla Ty.

Ale jsem za to i rád.
protože..

Ty zprávy..

27. října 2013 v 3:38 | ^aW
Stále si to čtu -

čtu si to pořád
jako blázen
který marně čeká
že časy minulé
budou tu zpět
a já budu štasten

budu s tebou smát se
neudělám znovu chybu
a každý den s tebou
budu žít na plno

na plno s tebou
každou minutu budu slavit
radovat se...

však mohu jen snít
neboť co bylo
už nebude
a mě zůstanou jen vzpomínky
a ty řádky zpráv
milovaných

Heart

25. října 2013 v 22:16 | ^aW
Okolo krku stále
symbol srdce nosím
neboť chci zažít pocit
že ho stále vlastním
že mi v těle buší
a s ním stále štěstí
unvitř sebe cítím.

Však večer když ulehám
a tento šperk na stolek odkládám
začínám zas cítit prázdnotu
a smutek ve mě narůstá
slza z oka dolů padá
a sní i kapka rudá.

Po večerech

22. října 2013 v 22:57 | ^aW
Když vyjde Luna ven,
tak bývám unaven

Jinak se krotí,
když nejsi proti,
můj spánek noční

a kontakt oční
nahradí nádech

Pár stínů na zdech
a lampa zvenčí,
kde soused venčí
to své psí dítě

Nespím a chci tě,
tak jako kdysi
 
 

Reklama


Rubriky