Básně
17. října 2016 v 1:00 | ^aW
V zahradě nekonečné
roste malá slunečnice
smutné ji stráží obrazy
plamenů strachu
v nicotné maličkosti
své, si nese břímě
v tom nočním tichu,
kdy slunce spí
tiše její slzy stékají
po žlutých lístcích
nenaplnitelné naděje,
že jednou zase, ze tmy
vyjde...
....láska
27. září 2016 v 23:00 | ^aW
Držím Tvou úžasnou figuru
mám Tě na dosah
a nerozumím tomu.
Nemůžu uvěřit
že patříš mi
že smím Ti milostné básně psát.
Jsem v tom až po uši
zaječí
19. srpna 2016 v 3:00 | ^aW
Zavírám očí, aby neplakaly,
vždyť mráz už mi protkal tvář,
a zároveň na mou peřinu nekapaly,
chmurnou náplní mě jen oslní jejich zář..
Teď
strašně Tě potřebuji
Teď
právě si uvědomuji
Teď
chci tvou krásu spatřit
Teď
chci tvou vůní cítit
Promiň
Chybíš
mi
19. srpna 2016 v 0:00 | ^aW
Dny jsou dlouhé
a noci ještě delší
jen červené víno
zahřívá mé kosti
když studí mě
to že tu nejsi
jen pozoruji to pulzující město
déšť bubnuje mi do okenic
kdo ví, proč je mi teď na nic
slyším křik dvou sov
taky se asi bojí
co přinese jim přítomnost
Nemám koho objímat
přes rozpálenou kůži
chtěl bych tvé bledé tělo
láskou zahřívat
přivítat tě na svém prahu
a už tě nikdy pryč nepustit
naslouchat společnému dialogu
našich dvou tlukoucích srdcí
sladká jsou to slova
hudba naší budoucnosti
ale já v to věřím
že spolu budeme dlouho
jsi moji vysněnou touhou
nikdy bych si neodpustil
kdybych tě opustil
Dala jsi mi šanci
a já se ji nepustím
nejsem blázen
nikdy již nechci
chodit po tomhle světě
aniž by jsi ty nestála
po mém boku
tak neboj se a věř
pojď dál žít
tento překrásný sen
Hvězdy svítí nám na cestu
chtěl bych s tebou
zase vyhlížet tu první
a rozhýbat Velký vůz
pojď postavit most
co spřáhne naše životy
a nikdy ho nic nezničí
žádná velká řeka
neb máme pevné břehy
vyztužené polibky
kusem něhy
a jemnými doteky...
18. srpna 2016 v 23:00 | ^aW
Jak jenom říct
že ze všech moří
jsi moje nejhlubší
ledová tůně
Že to co hřeje
pořád hoří
není lék na duši
která pořád stůně.
Kolik ještě cítím
a co to znamená
tajnými signály
jak Ti dát znát ?
Hlava tak bolí
víčka jsou znavená
kolikpak váží
to mý mít rád.
Uprostřed deště
jsi sluneční září
na cestu dáš mi
křídla motýlí
Utrhnout listů pár
v kalendáři
potkat tě na cestě
třeba jen na chvíli
Ztracený kousku
do skládanky
stýská se mi
na co lhaní?
Když najdu klíč
odemknu zámky
zjevíš se potom
znenadání ???
Jen ticho pokoje
a čtyři stěny
co bylo je
a zase není
Jen ticho pokoje
a čtyři stěny
kousek od ráje
je vchod uzamčený
18. srpna 2016 v 22:00 | ^aW
V paměti mé utkvělo mi
to naše krásné seznámení,
ten den, kdy vzájemně okouzleni,
vstoupili jsme v oceán Lásky
a pocítili jsme,
jak je to krásné,
když jsme tím druhým milovaní...
Jseš mé Rozjasnění,
nejkřehčí Lásky květ,
jenž navždy utkvěl v zahradě mé duše,
jseš můj nový svět.
Jseš má inspirace k Tvořivosti,
Tvá nevyřčená slůvka září i nad vzletností..
4. srpna 2016 v 0:47 | ^aW
Má milá, jsi jako nejkrásnější růže,
jsi tak skvostná a tak vznešená,
leč o tvé trny srdce poranit se může,
tvé rty jsou jak růžička červená.
A ta tvá jemná a sladká vůně,
která mou hlavu a duši omámila,
z které mé srdce láskou stůně,
když jsem si přivoněl mě okouzlila.
Tvá krása je věčná a nikdy nezvadne,
tvůj květ celý svět v ráj mění,
každého člověka pak určitě napadne,
že nic tak krásného na zemi není.
Jsi jako růže, růže v očích krásy,
tvůj půvab je větší než celé nebe,
tak milá, tak hodná, a tak hezká si,
že každý by chtěl milovat jen Tebe
13. června 2016 v 0:00 | ^aW
Mé tělo to Tvé stále cítí,
tu chvíli prožitku lehkosti bytí.
Vidím nahé tělo do rytmu se vlnící,
v poloze tak nádherně polosedící.
Cítím na sobě polibky Tvé,
rozdávající rty rudé jako růže rozkvetlé.
Stále to cítím i když nejsi se mnou
snad i Ty trpíš představou stejnou
12. června 2016 v 0:00 | ^aW
Prstem ti po těle čmárám
z paměti tvary kreslím.
Veřejně kde povoleno je
a tajně, kam psát nesmím.
Ve tmě písmena tvořím
po kůži pomalu kroužím.
Slova že mám tě rád
a že po tobě toužím.
V nádobce s rozkoší
štětec svůj namočím.
Plátno lehce pošimrám
a pár tahů přeskočím.
Nebraň se mému umění
ta malba do rána zmizí.
Večer zase obnovíme ji
žádný styl mi není cizí
8. června 2016 v 0:00 | ^aW
Nechci nic říct
Chci kolem pasu tě obejmout
Pevně, bez šancí se nadechnout
Chvíli vnímat planoucí oči a rudé rty
Ať pocit mám, že my dva
Jsme dravé šelmy
do lidí zakletý
Ať ty chvíle nikdy neskončí
Ať ten úžas trvá třeba staletí
Zůstaneš ve mně, tvé jméno dobře znám
Tvůj klidný dech, zrychlený tep rozpoznám
Jsi ta řeka divoká
Co v sobě má
tajemnou sílu jarních tání
A v tom proudu stojím já
Dnes i zítra po tobě blázním
rád
4. června 2016 v 0:00 | ^aW
Zase to hřejivé teplo na pravém místě,
však necítím se úplně čistě.
Lásko k Tobě jsem omámen
a občas tak přemýšlím
o Tobě
a nevnímám zda je noc nebo už den
Hodina za hodinou
ve samotě pomalu plynou
s každou další myšlenkou
myšlenkou
na Slečnu úžasnou
mou
Dokonalou
a krásnou.
Stesk brání mi, mému klidu.
Chtěl bych být vedle tebe
a ne jen doma sedět
se slzou pod víčkem.
Stěží jí držím, dolů spouští se.
Jedna za druhou.
Jiskry pomalu planou
Touha
po ní
po Tobě.
Miluji každý den
ve kterém mám Tebe
u sebe
A víc než toto se odpaří
pryč ze mě.
Prostě jen my dva.
Na kraji světa.
Nic víc, jen tóny naších dechů.
A nerušené ticho
které mezi námi proplouvá
Lásku mou ti oddává
spolu semnou
3. června 2016 v 0:00 | ^aW
Krásná
Tak krásná
Tvé rty jenž třpytí se
Úžasem tvým posedlý jsem
Usmívám se na tebe ty směješ se též vždyť
tvé rty kouzelné neumí
nic víc
než usmívat se
jen pro okamžik náš
když jsme spolu jen my dva
a vše ostatní proplouvá
okolo nás
pryč
všechny problémy
všechno zlo
jako voda v řece
teče si dál pryč
až do míst
kde ztratí se
jako ztratil jsem se já
v poslechu srdce tvého
které tlouklo
v rytmu stejném jako mám já
neboť duše naše
spojili se v jedno
v nás
2. června 2016 v 0:00 | ^aW
Jsi duha, jenž vzniká z jisker deště
každé dítě tě chce vidět ještě
Jsi západ i východ slunce zároveň
když hoří lesy, jsi povodeň
Jsi umění, co malíři malují
Jsi moje a já tě miluji
1. června 2016 v 0:00 | ^aW
Víš, že si pro mě vším
Víš, že jen Tebe velice miluji
***
nejvíce ze všeho
***
Vím, že bych nemusel báseň psát
a Tvé rty jimi donutit alespoň pousmát
Víš, že je to jediné, co umím
Vím, že to máš se mnou těžký
Vím, že nestačí se jenom omluvit
***
přičemž omlouvám se zas
***
Víš, že jsem za tebe vděčný
Jen s Tebou mi zase září oči
Jen s Tebou cítím touhu žít
Jen s Tebou se svět stále točí
Jen s Tebou nepotřebuju pít
Vždyť jsi mé světlo, naděje má
Můj sen, o kterém se mi nezdá
Ač i bez Tebe svět se stálé točí
Cítím se jak bez duše
bez pohledu do tvých očí
** nádherných **
30. května 2016 v 0:00 | ^aW
Chybíš mi lásko..
Ve vteřinách času..
Chybíš mi za dne..
I slunečního zhasu..
Chybíš mi v tichu..
Lesního domu..
Chybíš mi..
A já tonu..
V něze a vzpomínkách..
V kvílících myšlenkách..
.
.
Smutně se dívám..
Přes víčka do slunce..
Se smutkem v hlase..
Broukám si o touze..
A čekám..
V tónině srdečního ticha..
Až zazní tóny..
Kdy v něze..
Touha vzdychá..
Když zazní zvonek..
U dveří..
Budeš mou sladkou..
Večeří..
27. května 2016 v 0:00 | ^aW
Přeskočili jsme pár fázi
zbavili jsme se těch frází
neříkáme si jak moc se milujeme
slova jsou úplně zbytečná
oba dva už dávno pravdu víme
Ani nevíš jak moc pro mě znamenáš
a jak rád ti masíruju krk a ramena
jsem neskutečně šťastný
když mě hladíváš
baví mě se dívat
jak po bytě nahá chodíváš
Chtěl bych každý den
usínat v tvém objetí
tvá přítomnost mě strašně uklidňuje
a já vůbec nechápu čím to je
s tebou usnu v okamžiku
bez tebe usínám hodiny
máš asi nějakou zvláštní auru
miláčku můj jediný
23. května 2016 v 0:00 | ^aW
Duši svou zaprodám soumraku
Aby v tvých očích zůstal dál
Do sbírky nebeských zázraků
Pohledy tvé bych pak přidával
Své srdce za něhu vyměním
Nemám víc, já chudý poeta
Nechci už cítit ten chladný stín
Co na křídlech samoty přilétá
Život svůj tobě já Lásko dám
Poslední co mohl bych darovat
Za možnost vzít tě ke hvězdám
Za šanci navždy tě milovat
21. května 2016 v 0:00 | ^aW
A zase se mi o tobě zdálo
A věř, ty matrace a pokrývky
čekající na souznění a lásku
a nasycené někdy nad ránem
byly vlastně uplně to poslední
co mě v tu chvíli na lůžku
zajímalo..
Byla jsi jiná, tak nádherná,
že mi to až bralo spánek
ale přesto jsem chtěl zůstat
přesně až do té chvíle,
kdy na polštář své vlasy
jen tak rozhodíš..
Pamatuji si každičký záhyb tvého těla
A pamatuji si všechna tvá slova.
Až do chvíle než mezi nás rosa spadla
A než jsi odešla a já oči otevřel...
Kéž by si vedle mě byla,
tak rád bych přitulil se.
11. února 2016 v 12:00 | ^aW
A jen si představ ..
Já a ty - sami
ležíme na louce růží
Bezstarostně
Koukáme na nebe
jak slunce zapadne
a místo něj zaplaví oblohu
roj hvězd - a velký měsíc.
24. ledna 2016 v 14:00 | ^aW
Vidíš..
Venku zase sněží.
Roje vloček padají.
Zdobí ti tvé kadeře.
Usmíváš se na mě.
A já štěstím se chvěji.
22. ledna 2016 v 0:00 | ^aW
***
Sám,
jen s obrazem tvé tváře v mysli,
jako další ze světa snílků,
nocí se toulám s myšlenkami,
jež ožijí ve světle zítřků.
***
21. ledna 2016 v 20:30 | ^aW
Jako každý všední den,
i ten můj začíná už pouhým ránem.
Kdy usměji se, sotva oči otevřu,
neboť první co udělám - tak po mobilu sáhnu.
1. listopadu 2015 v 1:00 | ^aW
nechci barevný podzim
mrtvé listí,
v křiklavě hliněných odstínech
dává jistotu blížícího se spánku
chlad lemuje myšlenku
na teplo beranobýčích vteřin
a vidím jak ničí
lesk tvých očí
potřebuji nevzbudit se
do jara
30. října 2015 v 0:00 | ^aW
Nesu ti lásko,
na cestě k tobě,
vše,
co smysl má
v této nelehké době..
Nesu ti vůli
a víru v tebe..
6. srpna 2015 v 0:00 | ^aW
Slunce už zhasíná
noc přede mnou
možná zas bezesná
možná jí probdím celou
myšlenky na tebe
11. července 2015 v 0:10 | ^aW
Zvláštní pocit chvění,
možná leccos změní.
Chyť se a nepouštěj,
chybuj, ale odpouštěj.
Přistup o krok blíže,
nech se srdcem vést,
zbav se vnitřní tíže,
starosti smíš smést.
10. července 2015 v 0:10 | ^aW
Už uběhla dlouhá chvíle
kdy písmo mé zdobilo tyto stránky (stránky mého deníku)
už říkal jsem si že nic nebude tak zlé
abych musel znova psát
však štěstí v nitru mém skryto
rozhodlo v dílu pokračovat
9. července 2015 v 0:10 | ^aW
Ještě stále jist si nejsem
zda skutešně pravý život žiju
neboť ve svých myšlenkách ztracen
tvou tvář si v nich představuju
8. července 2015 v 0:10 | ^aW
Slova stále dokola
obklopují mou mysl
a tak s citem uvnitř sebe
vtěsnám je teď na list papíru
2. června 2015 v 23:02 | ^aW
...spojitostí je ona.
********
Nastala noc a já šel spát,
aniž bych tušil, co se mi bude ve snu zdát.
Překrásný sen, o dívce, která na břehu jezera stála.
Mělá dlouhé bíle šaty, a tvář jí skrýval závoj, jako nevěsta.
Vyšel jsem za ní a zrychlil svůj krok.
Ona jen nehybně stála,
na místě a skrze závoj se usmívala.
Třepot koutků jejich rtů.
Já blížil se, už byl jsem i v obleku -
A když jsem těsně u ní byl,
nebyla tam, ani já ne.
Hleděl jsem na strop svého pokoje.
A na skříň, kde z papírů se na mě smála.
Opravdu nechci lhát, ale viděl jsme, jak se pohla
a něžný polibek, na dobrou noc, mi poslala.
Děkoval jsem za ten okamžik.
Ještě chvíli, než jsem se zas chystal spát.
S nadejí, že se mi o ní bude zdát.
28. května 2015 v 23:30 | ^aW
Jen tři písmenka
vše co vidím
a v hlavě myšlenka
o tom co cítím
Jen tři znaky
Dohromady...
Nekonečné vodopády
Kapky deště
ještě spí
a Ty ?
"Jsi"
25. května 2015 v 0:30 | ^aW
Spím a vím že jen sním
Sním o tobě má lásko
V mém snu tě vidím
Moje krásko
17. května 2015 v 0:30 | ^aW
Mám srdce
plný citu
a tak vám jej
cituju:
"Já vyrazilo
z krytu
s taktikou
že miluju
7. května 2015 v 7:00 | ^aW
Chce se mi zpívat a tančit,
jako křídla by mi někdo náhle dal...
Chce se mi vzlétnout a letět,
míjet hory, moře, širý ráj...
Jako vlaštovka vznést se nad ně,
a nikdy se už neotočit
Jako vlaštovka křídly zamávat,
širé lány levandule spatřit
Vzduch šeříkem je provoněn,
slunce odráží skalisek smích
Tak volný si připadám,
tak volný a vím, že život je snazší bez lásky
(alespoň na chvíli)
28. dubna 2015 v 0:00 | ^aW
ÚSMĚV
Oči nemohu spustit z Tebe …
Když zeptáš se mě -
neodpovím…
Proč v Tvém vlídném pohledu vidím
klid letního nebe…
21. dubna 2015 v 23:53 | ^aW
V rozletu zpomalená
zimně pochmurná krajina
tiše přemýšlí a očekává
tu živou sílu jara, touhu
co vlévá oheň do žil
naději z příštích
radostných chvil...
12. dubna 2015 v 22:47 | ^aW
Začínám v to věřit
A žalu propadám
Pod rouškou noci
Láhev rumu ke rtům pokládám...
A najednou se budím
Na nemocničním křesle
Ležím
Páskou uvězněn
Roubíkem v ústech jsem utišen
31. března 2015 v 1:00 | ^aW
Tisíce slov napsati můžu ,
ale polibky Tvé mi nenahradí,
psaním veršů si nepomůžu,
teď však k tomu mě něco svádí.
15. března 2015 v 15:33 | ^aW
Kde vzala se ta touha
touha po tobě
po ženě
jenž vlastně ani neznám
a přesto si mě okouzlila
jediným pohledem
a něžností
jenž v tobě vzkvétá
a tvá krása
možná že jí odmítáš
já však skrze tvou zeď jí vidím
a ty, jako růže smělá
zajisté krásně voníš
10. března 2015 v 20:16 | ^aW
"Jak to začalo?" Ptáte se mě...
Povím vám to stručně, tak prosím poslouchejte.
Byla noc temná a měsíc v úplňku
a já viděl jí tam stát.
Stála tam jen v šatech na okraji parníku,
musel jsem se pousmát.
3. března 2015 v 21:45 | ^aW
Jsme jako duha,spojeni na věky.
Nebe je naše,
mraky se rozpouští.
Jsi anděl můj,
co letí nade mnou,
a hledá mně,
po celém světě.¨
2. března 2015 v 11:11 | ^aW
Další večer
chci ti napsat
opět...
chvilky slabosti
pochybností
myšlenky návratů
a konců
zbytečnosti
strach
z opuštění mé pevnosti
hradeb
za kterými se schovávám
před tebou
den, co den
23. února 2015 v 21:35 | ^aW
Každý den když slunce zapadá
vzpomínám
jaká to s tebou byla paráda
svět byl o něco barevnější než je teď
vlastně teď, černobílých ulic je tu změť
a já, uprostřed všech
15. února 2015 v 1:20 | ^aW
Nebyl by ani jeden den
Kdy bych si na tebe lásko nevzpomněl
V hlavě své stále obraz tvých očí mám
A úsměv, jenž štěstím oplývá
V hloubi svého srdce mám neutišitelné prázdno
Ptám se hvězd proč se nám to zase stalo
Ze střepů vzpomínek sbírám poslední naději
Neboť s vědomím že tu nejsi se už víckrát neusměji
Proklínám sám sebe za to
Že ti znovu neřeknu zlato
Kdybych to jen kdysi udělal jinak
Budu se za to na věky sžírat
Kdybych nalezl znamení
Které by mi řeklo
Kdy a zda-li ještě vůbec někdy
A pokud si to náhodou sama čteš
Tak se prosím usměj
Neboť já stále
Miluji tě
12. února 2015 v 4:20 | ^aW
Každá jednotlivá klapka
ať už bílá nebo černá
svůj jedinečný tón vydává
a k tomu něžný smyčec
jenž struny hladí
ve směs si jen přeje
ať spolu ladný zvuk vydávají
12. února 2015 v 1:06 | ^aW
Stále v představách mých
vidím její tvář
tvou tvář - nádhernou
Začínám se těchto představ bát
neboť s nimi přichází
smutek - stesk
po tobě
4. února 2015 v 4:20 | ^aW
Chci se omluvit za mou neaktivitu. Ovšem nejsem jejím viníkem, tedy ne přímo. Jen není prostě co psát. Chybí mi múza. a s tím souvisí i toto dílo, které je psané s užitím .. jí, pro otevření fantasie.
Jak popsat to co cítím
čím si teď procházím
cítím prázdno
a na zvony samoty vyzváním...
6. ledna 2015 v 0:55 | ^aW
Již opět nadešel ten krásný čas
kdy v těle cítím hřejivý chlad
jenž mým tělem proplouvá
aniž by jsi o tom vůbec věděla
a přitom ..
18. prosince 2014 v 13:34 | ^aW
V koutku Tvých úst, zastavil se čas
žádný hořký slova,
jen sladký vánek z povzdechů Tvých řas
V koutku úst Tvých, schoulelo se přání,
bez výčitek k minulosti,
jen čistá touha, beze zbraní…
v koutku Tvých úst střetnou se naše světy,
líbám Tě,
netřeba slov, ne..už žádné věty..
v koutkách našich úst, tiše Ti slibuji,
že Tvé rty
..jsou ty..
které nejvíce miluji.
27. listopadu 2014 v 9:34 | ^aW
Když přijde paní přece
ta černá stvůra bez tváře
do hlavy vypálí ti cejch
a už reješ držkou v zemi
v blátě, špíně
v krvavý beznaději
Rubriky
