Básně

Ty víš, co to se mnou udělá

20. května 2018 v 23:00 | ^aW
Ty víš, co to se mnou udělá
Když přijdeš zamnou
V šatech anděla
Ty víš, co to se mnou udělá
Když necháš šaty svézt z ramen
A do mých rukou se vyhoupnout tvá ňadra
A zatím co píšu tyhle sloky
V hlavě si přehrávám
Jak hladím tvé překrásné boky
Můj bože, co teď s tím?
Hořím touhou
Jak moc chtěl bych teď
hladit tvůj klín
Nejen hladit
Však teď … jen tu tak sedím
A píši
Když ty už spíš
A snad -
Necháváš si o nádherných věcech snít
S tou nevinnou tváři - anděla
Tvá tvář
Jsi tak nádherná
Tak nevinná
Když spíš
Vždyť díky tobě jsem tak šťastný
Děkuji ti
Za to, že jsi
Za to, že tě mám

Ze dne je noc a z noci den

28. března 2018 v 23:00 | ^aW
Za svitu měsíce
Pod nebem plném hvězd
V rajské zahradě
Na louce
Rozkvetlých růží
Tělo vedle těla
Třesoucí se
Láskou
Jeden k druhému
S úsměvem na rtech
A dva páry
Skleněných očí
Plných slz
Štěstí
Z tohoto okamžiku
Tělo vedle těla
Avšak bez duše
Ty jsi lítají v jiných vesmírem
Spolu
Navěky

Při rozbřesku
Se sluncem
Oči se otvírají
Pohled jeden na druhého
A úsměv na rtech
Celý den před nimi
Jenom pro ně
Než znovu ulehnou
Vedle sebe
Než oči jako každý večer zavřou
Aby duše
Spolu v jedno
Se proměnili
A žili v nekonečném souznění

2018-03-20

20. března 2018 v 0:00 | ^aW
"Všechno nejlepší,
Bunney," mu říkám,
když tu takhle leží
a oči má v slzách.

Kolem sebe desítky čmáranic.
Nesvítí slunce, když si pryč.

A vždycky si pryč tak dlouho

Pár slov z papíru

13. března 2018 v 1:00 | ^aW
on chtěl tajemství odhalovat
žít, snít a trochu meditovat

za zvuků tónů klavíru
z pochyb dal se na víru

ona za ním jen tak stála
byla křehká, chyb se bála

on otočil se čelem k ní
ona zaváhala jestli smí

vstoupit do jeho snů
do života všedních dnů

byl odvážný stál s náručí otevřenou
mohla tedy jít a stát se jeho ženou

on ji bránil
miloval a chránil

Pro ni

25. února 2018 v 12:00 | ^aW

Píše umělec po prázdné stránce,
schnoucí skvrny tvoří slova,
duší ne nepodoben prázdné schránce,
bolest se stává inspirací zas a znova,

Když hlava nemyslí

10. února 2018 v 21:49 | ^aW
Nejkrásnější ženu, kterou znám
Tu ve svém srdci ukrývám
Ta žena, o niž se mi zdá
Boží bytost, jenž uctívám

Tělo vedle těla

17. ledna 2018 v 12:00 | ^aW
To jednou
takhle z nenadání
její něžné usínání.
Když zavírala víčka
v mých dlaních.

Konec roku

31. prosince 2017 v 10:35 | ^aW
Poslední den
starého roku
tiše mizí
v kapkách
deště zapomnění
stojíme
pod věží s hodinami
ústy
píšeš do mlhy
slůvka
miluji tě
dýcháš
do mých zkřehlých dlaní
ozvěny svého sdce...
...
..
.
Přije šťastný nový rok 2018 všem!

Noční verše s vánoční (ne)chutí

23. prosince 2017 v 7:50 | ^aW
Umírám ve tvém stínu
kovadlinou přemožen
druh ženy jsi
co potmě si na krk zbraň pověsí.

Tvé rty mě bolí na mých
pravý dech lásky odvál pryč
ani chtíč už z těl nesálá nám
já ospalý ulehám sám

Do naha svlečeny city
bity jsou pravdou bolavou
ulicemi teď bez tebe budu kráčet
doprovázen chvíli tichým pláčem.


času se směji a sám vím
že se lásky k tobě nezbavím.

Je trvalá a věrná
žel černá s každou tou
minutou co s tebou trávím
dávím se svým žalem.

Ty přijdeš a zjevíš lásku ke mně
jemně dojemně mě obejmeš
naučíš mě tolerovat chyby druhých
vykvetou záhony pivoněk rudých.

Kdyby má láska byla zhmotněná
že tě má by zpívala vstříc světlému dni
posledním by byla tónem v písni
kdy duše podléhá nádherné tísni.

Ukončili jsme to navždycky
a ty se mi se svou zlobou směješ
odpluješ tam kde není místo
pro moji lásku věrnou a čistou.

Emoce zvečera zjitřené
nepřede již tvá hruď na mé
klameš mne a klameš sebe
tím že v žití nechceš zažít nebe.

Vlk

6. prosince 2017 v 0:24 | ^aW
Jediné, co slyšíš jest
Šumění větru skrze větve
Stromů, jenž okolo tebe jsou
A ty pokračuješ
Krok za krokem
Doufáš, že dorazíš do cíle
Aniž by si vlastně tušil, kde tvůj cíl je
A tak nekonečně bloudíš
A mraky se kvapem blíží
Slunce již zachází za obzor
A na nebi začínajíc se třpytit
První hvězdy noci
Ty však stále jdeš
Doufáš, že neusneš…

Poezie z útržku hospodské účtenky

2. prosince 2017 v 20:59 | ^aW
Ulice zavál bílý sníh
Při pohledu na něj
Vzpomínám
Na staré časy,
kdy jsem si jako malý hrával
Sjížděl jako jezdec kopce
obří sněhuláky stavěl
A anděla v leže kreslil
Obtah mého těla
A křídly, díky kterým jsem si přál
Vzletěl vysoko k oblakům
Kde usedl bych a vzhlížel na svět
Viděl bych co je lidským očím skryté

Dříve

27. listopadu 2017 v 9:36 | ^aW
Dříve bylo tolik lásky,
topil ses v slzách štěstí.
Věřil si, že je to napořád.

Miloval si když jste šli oba spát,
ráno se probudit polibkem.
Někdy i milostným chtíčem.

Miloval si obyčejné okamžiky,
doteky, pohlazení a úsměvy.
Mlčky držet se v náručí.

Nechybělo nám nic,
byl si šťastný.
držel si svou jistotu, své štěstí.

V kaluži krve

30. října 2017 v 22:22 | ^aW
Na naše město padá hustý dým
Tvou siluetu však stále vidím
Hebkou kůži máš, zřetelně to cítím
Jak za ruku držíš mne, najednou zrychluješ
Běžíš do oblak, vůni tvou stále míjím
Snažím se tě dohnat, ale nestačím
A pak tě spatřím, v kaluži krve ležící
Či… snad jen hluboce snící?
Jsi mrtvá, nedýcháš více
Už dlouho chladné máš líce
Srdce tvé nebije
Teď zdrcený tam sedím
Nad krvavým tělem tvým bdím
Se srdcem žalem zlomeným
A vedví nožem rozříznutým
Ležíme teď spolu
V kaluži krve

Myšlenkama jinde

8. září 2017 v 3:33 | ^aW
Mám ve tváři výraz uštvaný
To jak mě život dohání
Přitom já smrti vstřict běžím
Ona, ale kostnatou rukou mě odhání,
prý času dost, jěšte nemám odejít
Se slzami v očích se otačím a životu svoji tvář nastavím
s těžkým srdcem a bolesti na duši jím pokračuji dál
slabý a raněný
zapomenutý a ztracený
opuštěný lidmi, které jsem za blizké považoval
jen plný žalu a smutku po lidech, které jsem miloval
nic mi nezůstalo
jen samota a starosti
strach z budoucnosti
zda zvladnu ještě v tomto krutém světe žít
zda neni lepší svobodně ze světa odejít
a konečne klid na duši naleznout
Náhle ve tmě před sebou v té nejtežší chvíli
paprsek světla spatřím
Natáhnu ruce a snažím se ho dotknout
vydavám se za ním
dotknout se ho a cítit tu naději,
která z něj vyzařuje
má snaha marná jest
paprsek světla pomalu uhasiná mizí
nechává mě stát v chladu a uplné temnotě mé duše
žádná naděje už není
smrt mě odhání
život si se mnou zahrává
a ostny trnů do mé duše zabodává
duše má je rozervaná
už nezbylo nic
Co zbyvá mi jen mlčky sesunout se na holou zemi
slzy po své tvaři nechat stékat co jiného mi zbývá
když ani smrt pro mě vysvobozením není....

Ráno

2. srpna 2017 v 15:00 | ^aW
Venku již svítá
a obloha rudne.
Na Tvou krásnou tvář
dopadá paprsek slunce.

Tak nádherná jsi.
Snad se Ti něco hezkého zdá.
Tvé rty, tak neklidné se zdají být
o tvůj spánek teď strach mám.

O půlnoci

1. srpna 2017 v 15:00 | ^aW
Je to tak, jak jsem slíbil
Jsme tu teď spolu
a koukáme vzhůru na měsíc

Jenž září v tvých krásných očích
Pohled který miluju
Nevyměnil bych ani za tisíc
*jiných*

Zdali to taky slyšíš
Šepot stromů
Který nás k sobě tlačí

I ptáčci už dávno utichli
Usli ve svém hnízdu
Tak pojďme, budeme s nimi spáti

Přitulení ve svých náručí
Jen srdce tlukotu
Jen my dva sami

Je to přesně tak, jak jsme si přáli

Život

27. července 2017 v 15:30 | ^aW
Cesta, směr, cíl
Kvůli tomu jsem se narodil
Držet a neopouštět
Jít a nezastavit
Vydržet a zvládnout
Za prvním rohem zahnout

Silnice, dálnice, štreka
Životní cesta je řeka

Každé ohlédnutí
nás změnit směr nutí

Zastavit, pochopit, uchopit
a držet se svého proudu
Najít rodnou hroudu
v které se znovu narodím
O tom
Sním

Každý se narodí jako originál
Většina umře jako kýč
a já chci pryč
Já chci dál

S věnováním.

18. července 2017 v 20:00 | ^aW
Procházím ulice.
Slyším tam něčí křik.
Pak uvědomím se
jak do srdce ji vrážím klín.
Něžně jí roztáhnu stehna.
Ječí jako nějaká běhna.
To bude tí kamenem co do ní rvu,
brzo jí její kundu rozervu.

Kámen celý od jejího moku
po lese slyším jak dopadá na její hlavu bez hlukoto.
Snad kámen nepřišel na škodu
za ozvučení nočního sykotu.
A ruce mám od krve
plné jejích střev.
Jen směju se,
když je chcípla teď.

Pocit euforie.
Ta chvíle je jen moje.
Nechám ji tam ať zhnije
a každý kdo půjde kolem se poblije.

Tvé tělo

6. července 2017 v 15:00 | ^aW
Co dělat, má lásko...
Víš, co bych si přálo?
Tvůj rozum tuší,
že srdce mi buší,
pro Tvoji něhu,
co jak vločka sněhu
padá mi z nebe,
mě, však nezebe,
mě bude hřát,
a já chci si přát,
jen to Tvé tělo,
co nahé být mělo,
pro moji potěchu
a Tvoji útěchu,
že ho chci líbat
a pořád hladit,
že ho chci vídat,
nechci se vadit.
~(*++*)~
Teď víš, co bych si přálo.
Má krásná lásko,
co dělat teď mám?
Bez Tvého těla už nechci být sám.

***

Píšu to proto, abys mě milovala,
píšu to proto, abys mi svou lásku dala.

Mé růžičce

11. června 2017 v 22:06 | ^aW
Jak bych ti řekl jen
že tě mám rád?
že tě moc miluji
a chtěl bych tě znát?

Znám tě tak dlouho
stále více tě mám rád
jestli chceš důkaz
nemusíš se ani ptát

Ta láska je taková
že sám nevím, jak tě znát
moc se těším, až tě zase
uvidím se hezky smát

Přeji ti jen samé štěstí
taky se ti omlouvám
za některé své myšlenky
rád nám báseň dám

"Růžičko voňavá
touhou mou kropená
proč jsi mi tak dlouho
v životě vzdálená"

Smím tě tak nazývat
i když tě neznám?
i když tě denně
v náručí nemám?

Jsi velmi krásná
a jako ta květina
v srdci mém schovaná
jsi jen ty jediná

Mám tě tak rád
že i někdo jiný
kdo by tě dříve znal
nebyl by vinný

o(^^o)

13. května 2017 v 19:25 | ^aW

Jediný pohled do Tvých krásných očí.

To je vše chci,

abych byl uvnitř srdce šťastný.

Nikdy mi nebylo líp,

než ve chvíli,

kdy jsem po Tvém boku byl.

Každý moment, když jsem tvé sladké rty

směl políbit,

tělo své k tomu Tvému přiblížit.

Dotýkat se a každou jeho část pohladit.

Vnímat i tu nejnepatrnejší křivku Tvou.

Vědět, že ses celá oddala

býti jenom mou.

Když usínáš

1. května 2017 v 0:00 | ^aW
Vím,že nemůžeš vidět můj úsměv,
jak se usmívam když vedle mne spíš,
myslím si že je to překrásný pohled
i když si to možná nemyslíš.

Poslouchám tvůj klidný dech,
sleduju tvá víčka zavřená,
úsměv na tvých sladkých rtech,
když spíš si tak překrásná.

Je to pohled dojetí,
lásko má jediná,
takhle tě sledovati.

Usínej vedle mne co nejčastěji,
to je to,co si přeji,
tvůj spánek,ten já zbožnuji.

Tebe já
lásko
miluji.

Do očí ti hledím..

27. dubna 2017 v 1:00 | ^aW
Do očí ti hledím..
a ty
tvé
doteky
od brady
dolů
tvůj půvab
a moc
kousni mě
do rtu
než skončí noc

Víš lásko..

24. dubna 2017 v 22:00 | ^aW
Víš lásko...

Co po nás jednou lásko zbude?
Zmuchlaná postel, květy rudé,
uvadlé v šedém pokoji,
slova, co stěží zahřejí.

Nebo jen svíčka dohořelá,
dvě sobě blízká, cizí těla.
Sklenice s vínem, na dně zima,
proč mi vše smutné připomíná?

Pár skrytých přání, jinak nic...,
proto teď mlčím já z plných plic.

Víš lásko..

Nechci dále sázet,
na lásku si hrát.
Chci jenom možnost,
navždy Tě milovat.

Láska k zbláznění

4. dubna 2017 v 21:00 | ^aW
Hlava plná myšlenek
Své nápady bláznivé
Jako puzzle poskládám
V tvaru srdce
Které ti z láskou dám
Spolu pak na něm
Jak na koberci létacím
Vezmu tě k oblakům
Dotkneme se spolu hvězd
Posadíme se na měsíc

Růže zvadla

20. března 2017 v 1:00 | ^aW
Pomož mi dobrý bože z kruté deprese,
všech těch zlých vzpomínek represe.
Podrážděná duše a pořezané zápěstí,
občas přemýšlím, kde je to slavné štěstí.
Radostné momenty jakoby zmizely,
venku slyším hrozivé výstřely.
Válka, strach a hnus naplňuje svět
a já stojím uprostřed pokoje a držím květ.
Uvadl stejně jako má slabá duše,
ta moje krásná a věčná růže.
Chřadne i má kůže,
kdo k radosti mi dopomůže?

Překrásná princezno.

12. března 2017 v 20:00 | ^aW
Co znám Tebe, tak nádherné stvoření,
nemám potřebu odpočinku ni spánku,
žiji jenom pro Tebe, mam pocit hoření,
jsi mi v životě svěžím závanem vánku.

Překrásná princezno ze země slunce západu,
srdce mám v plameni po tvém půvabu dopadu.

Sobotní večery

13. února 2017 v 12:00 | ^aW
Sobotní večer mi v paměti zústal,
Sobotní večer druhý teď nastal.
Ten sobotní večer,
vše jsem Ti zamlčel...

Všechny ty flirty,
skrývaly city.
Pravda zastřena upřímností...
Nevědomost, stává se ctností...

Nevědomky zamiloval jsem se zas,
našeptává mi vnitřní hlas,
že jsi nejkrásnejší z krás,
Až po zádech běhá mráz.

Začalo mi to býti vše jasné,
mé city i myšlenky jednohlasně,
se shodly, že je mi s Tebou krásně,
však nevyjádřím Ti to z básně.

Ta PROKLATĚ POŽEHNANÁ noc,
mi udělala jasno - až moc.
A v očích Tvých jsem zřel,
že víš, co bych chtěl...

Že další volný den,
chci prožít s Tebou tento sen.
A ten krásný pocit,
Chci pořád v srdci nosit.

Bez zábran

1. února 2017 v 18:00 | ^aW
Potichu přes balkón vlezl jsem k vám,
nekalé úmysly s tebou dnes mám.
S měsícem za zády brodím se tmou,
těším se, až budeš mou přepadenou.

Konečně došel jsem z lehka až tam,
kde milerád s tebou se tulívám.
Skloním se k tobě blizoučko tak,
že bych ti polibek mohl hned dát.

Trošku se zavrtíš, vím že není čas,
dlouho se kochat, jednou z tvých krás.
Rychle, než se mi celá vzbudíš,
spoutám tě za údy, v pelestích tvých.

Marně se vzpouzíš, kleješ, prosíš,
mě milá děvenko neobměkčíš.
Dlouho jsem vymýšlel, odvetu mou,
miluju vidět tě, podrobenou.

Lehnu si k tobě, v posteli tak,
abych ti na ouško, mohl zoubky tiskat.
Rukama pod krkem, tě pevně chytím,
moc dobře vím, že vlhneš mi tím.

Poté se přesunu o kousek níž,
ňadrům se nevyhnu, co si myslíš.
Ještě než pořádně jim přeměřím tlak,
zoubky na krk ti vyryju znak.

Přes břicho jsem se dostal až tam,
kam se jazykem, často nedostávám.
Prozkoumám všechno, nemám zábran,
plnými hrdly tě ochutnávám.

-

Co dělo se dál, říci nemohu.
Každý to však moc dobře ví,
opět jsem postával s lopatou u hrobu
a poslouchal vlky na měsíc výt.

Sladké sny

17. ledna 2017 v 20:21 | ^aW
Sladké sny
Zavři oči, zvolna dýchej
A usni
(Navždy)
Já si zatím pohraji
Se skalpelem a svorkami
S pinzetou
A s miskou na ledviny

Máš ráda takovéto hrátky?
Jistě
Také by se mi to úplně nezamlouvalo
Ale tohle je o něčem jiném
Tohle je o citech
Ono mě to totiž baví

Byla jsi premiantkou školy
Úspěšnou sportovkyní
Kráskou z plakátů
K čemu ti to teď je?
Všichni lidé jsou zevnitř stejní

Trocha masa
Trocha tuku
A pár zajímavých orgánů
Schovám si je na horší časy
Jako menší upomínku

Sladké sny

Prázdno

11. ledna 2017 v 0:15 | ^aW
Někdy mi chybí,
když si ležela vedle mě,
držet tě pevně u sebe
ale ty už tu nejsi,
Někdy mi chybí
se v noci vzbudit 
a dívat se na Tebe
Stále mi to chybí
Dívám se na tvoje fotky
přehrávám si vzpomínky,
jediné které mi zbyly po Tobě 
když semnou nejsi,
přemýšlím pořád dokola 
ale není to nic platné
nejde to vzít zpátky
nejde to vrátit.

Basní sní

10. ledna 2017 v 3:00 | ^aW
Za řádky smutku básní
Kde vítr chladný vál
Tam pouhý básník
Pro dívku verše psal
 
Jmen dával jí tisíce
Když v šeru slova psal
V okně světlo měsíce
Na srdci má žal
 
O té dívce krásné
Smí nocí jen snít
Než první hvězda zhasme
Snům zpřetrhá nit

Obklopen samotou

9. ledna 2017 v 2:33 | ^aW
Každý se kolem usmívá,
Drtí mě to, už to ve mně umírá.
Slyší mě tam někdo, já se ptám?
Mé zamrzlé srdce buší, já vím, jsem tu sám.
Kdo mě teď podrží, když to potřebuji.
Šťastnému životu se oddaluji.
Probuďte mě z téhle noční můry,
jsem sám, jsou kolem mě jen stvůry

Prázdná láhev

8. ledna 2017 v 0:17 | ^aW
Sám světem jít
Otáčet hlavu od slunce
Od rána začít pít
Abych si nevzpomněl- na tebe

Ani nevím jestli ještě jdu,
nebo stojím na jednom místě.
Nic už nehledám,
ze strachu co pak s tím...

Jsem jako pára nad loukou
Jsem bezmocný jako stočený med
Cítím se prázdný - jako tahle láhev
..tak brzy zbyde ze mě jen ten střep...

Tím vyškrábu si z hlavy
tvoje jméno...
a pak pod něj napíšu
tučně : " VYŘÍZENO " ..

600 dní

6. ledna 2017 v 23:00 | ^aW
Jak, řekni mi, jak nemám být smutný,
když už tu se mnou nejsi
a já jsem teď sám
jak nemám být smutný,
když bez Tebe už to nejsem já.
Část mě odešla a mě to ničí
byla jsi mou součástí
jen s Tebou jsem byl šťastný
a teď se se slzamy v očích ptám
proč udělal jsem tuto chybu
proč zranil jsem Tvé city.
Milovala jsi mě snad
tak proč to musí takto končit?

Za osamělého večera

3. ledna 2017 v 8:45 | ^aW
Jsem tvoje rozbité sklo,
které tě pořezalo.
Nechceš mluvit znovu se mnou.
Bojíš se, že bych tě mohl znovu říznout.
A já možná pochopil postoj tvůj,
ale přesto prosím stůj
a se mnou mluvit znovu zkus

Stýská se
včera i zítra

Stýská se
stále
po pohledu

Vánočním dárkem

24. prosince 2016 v 16:00 | ^aW
Už mi ani nevadí,
že sníh roztál
a kapr leží v ledničce.
Jsem šťastný
ne tak za nazdobený stromeček,
za cukroví na talíři,
dárky z podstromečku
a dlouhé prázdniny.
Jsem šťastný
za celoroční opatrovnictví
Tvého srdce,
vždyť Ty jsi
ten nejlepší dáreček,
co na Vánoce
můžu si přát.

Nedělní, v osamění

18. prosince 2016 v 22:01 | ^aW
Čas pod tíhou tvojí krásy
rozpadá se ve věčnosti
a já nechávám zdát si,
že uvíznu v ní s Tebou.

Prostor v hloubce tvých jemných očí
v nekonečnu pomalu vytrácí se
a celý můj svět se tak beznadějně točí
jenom kolem Tebe, jenom s Tebou

Duše

17. prosince 2016 v 3:00 | ^aW
Svět, civilizace křičí,
další ránu duše inkasuje,
jen kdyby tvoje city byly plytčí,
však duše všechno absorbuje,

svět, milovaní křičí,
další ránu duše inkasuje,
však kolikátou přeci,
a duše exploduje

exploduje tichem,
jak prázdná hala vypadá,
a všichni najednou už mlčí,
temná vládne nálada

svět, civilizace se bortí,
kolem tebe vše se rozpadá,
však duše mlčí,
prázdná,
v nekonečné ticho upadla.

při Sněhu

6. prosince 2016 v 10:00 | ^aW
Nebe mrklo jednou z hvězd
A tak tiše jako šeptá sníh
Ve stopě liščích cest
Obrátilo list
noci

"Zdálo se mi o tvé tváři.."

Malíř se usmál
A domaloval záři

dne

proč ne..

27. listopadu 2016 v 0:32 | ^aW
proč ne když kůži má jak z hedvábí
hříšná krása, důvod mého pokání
pro její půvab na hranici chápání
pro lásku, která mě k šílenství dohání


proč ne když vlasy má jak z heřmánku
vůně snů, vůně, která mě léčí ze spánku
pro její krásu stal bych se otrokem
pro její vlasy, jenž vlají s větrem


pro její úsměv, který jen zazáří
pro jeden polibek, co přistál mi na tváři
své srdce bez pochyb jenom ji věnuji
proč ne, když ona je ta, kterou miluji

Blíže k nebi

19. listopadu 2016 v 22:22 | ^aW
Za laskavost srdce dám
tvůj úsměv mění žití
jsi nekrásnější z dam
s kterou bych chtěl žíti.
 
Tvě tělo chci si pronajmout
něžně se v něm skrývat
tvou lehkost jen obejmout
a o tvých očích snívat.
 
Lehce tělo rozbalím
od zbytečných šatů
po ňadrech tě pohladím
jak cukrovou vatu.
 
Jazykem tě ochutnám
lechtajíc tvou kůži
budeš jako božský klam
v orosené růži.

Při měsíčku

16. listopadu 2016 v 23:35 | ^aW
I.
Chtělo by to lano;
na něm smyčku
a hodit tak,
aby se ten druhý konec
obmotal kolem měsíce.

Světlem objímáno,
při zvuku sýčků,
to poznání,
kdy se moje drahá polovička
stává součástí tisíce …

Sen o vzpomínce

29. října 2016 v 0:50 | ^aW
Vzrušení Ti zmítá tělem, sedíš v plné vaně,
sprchu tiskneš na svá prsa, voda stéká na ně.
Pára všude po koupelně, Ty se cítíš příjemně,
překročím práh a jdu k Tobě, Tvoje vůně přijme mě.

Podíváš se vzhůru na mne, kolem beder ručník můj,
v očích záblesk, rozechvění, musím Tě mít, stůj co stůj.
Tvé čelo se orosilo, nabíhá Ti husí kůže,
tak mi ukaž, krásná vílo, co se v Tobě skrývat může.

Smutek a samota

17. října 2016 v 1:00 | ^aW
V zahradě nekonečné
roste malá slunečnice
smutné ji stráží obrazy
plamenů strachu
v nicotné maličkosti
své, si nese břímě
v tom nočním tichu,
kdy slunce spí
tiše její slzy stékají
po žlutých lístcích
nenaplnitelné naděje,
že jednou zase, ze tmy
vyjde...

....láska

Večery bez tebe, píšu verše pro tebe

27. září 2016 v 23:00 | ^aW
Držím Tvou úžasnou figuru

mám Tě na dosah

a nerozumím tomu.

Nemůžu uvěřit

že patříš mi

že smím Ti milostné básně psát.

Jsem v tom až po uši
zaječí

Slzy

19. srpna 2016 v 3:00 | ^aW
Zavírám očí, aby neplakaly,
vždyť mráz už mi protkal tvář,
a zároveň na mou peřinu nekapaly,
chmurnou náplní mě jen oslní jejich zář..

Teď
strašně Tě potřebuji
Teď
právě si uvědomuji
Teď
chci tvou krásu spatřit
Teď
chci tvou vůní cítit

Promiň

Chybíš
mi

Bez tebe

19. srpna 2016 v 0:00 | ^aW
Dny jsou dlouhé
a noci ještě delší
jen červené víno
zahřívá mé kosti
když studí mě
to že tu nejsi
jen pozoruji to pulzující město
déšť bubnuje mi do okenic
kdo ví, proč je mi teď na nic
slyším křik dvou sov
taky se asi bojí
co přinese jim přítomnost

Nemám koho objímat
přes rozpálenou kůži
chtěl bych tvé bledé tělo
láskou zahřívat
přivítat tě na svém prahu
a už tě nikdy pryč nepustit
naslouchat společnému dialogu
našich dvou tlukoucích srdcí
sladká jsou to slova
hudba naší budoucnosti
ale já v to věřím
že spolu budeme dlouho
jsi moji vysněnou touhou
nikdy bych si neodpustil
kdybych tě opustil

Dala jsi mi šanci
a já se ji nepustím
nejsem blázen
nikdy již nechci
chodit po tomhle světě
aniž by jsi ty nestála
po mém boku
tak neboj se a věř
pojď dál žít
tento překrásný sen

Hvězdy svítí nám na cestu
chtěl bych s tebou
zase vyhlížet tu první
a rozhýbat Velký vůz
pojď postavit most
co spřáhne naše životy
a nikdy ho nic nezničí
žádná velká řeka
neb máme pevné břehy
vyztužené polibky
kusem něhy
a jemnými doteky...

Jak jenom říct..

18. srpna 2016 v 23:00 | ^aW
Jak jenom říct
že ze všech moří
jsi moje nejhlubší
ledová tůně

Že to co hřeje
pořád hoří
není lék na duši
která pořád stůně.

Kolik ještě cítím
a co to znamená
tajnými signály
jak Ti dát znát ?

Hlava tak bolí
víčka jsou znavená
kolikpak váží
to mý mít rád.

Uprostřed deště
jsi sluneční září
na cestu dáš mi
křídla motýlí

Utrhnout listů pár
v kalendáři
potkat tě na cestě
třeba jen na chvíli

Ztracený kousku
do skládanky
stýská se mi
na co lhaní?

Když najdu klíč
odemknu zámky
zjevíš se potom
znenadání ???

Jen ticho pokoje
a čtyři stěny
co bylo je
a zase není

Jen ticho pokoje
a čtyři stěny
kousek od ráje
je vchod uzamčený

Spolu

18. srpna 2016 v 22:00 | ^aW
V paměti mé utkvělo mi
to naše krásné seznámení,
ten den, kdy vzájemně okouzleni,
vstoupili jsme v oceán Lásky
a pocítili jsme,
jak je to krásné,
když jsme tím druhým milovaní...

Jseš mé Rozjasnění,
nejkřehčí Lásky květ,
jenž navždy utkvěl v zahradě mé duše,
jseš můj nový svět.
Jseš má inspirace k Tvořivosti,
Tvá nevyřčená slůvka září i nad vzletností..
 
 

Reklama


Rubriky