Poezie z útržku hospodské účtenky

2. prosince 2017 v 20:59 | ^aW |  Básně
Ulice zavál bílý sníh
Při pohledu na něj
Vzpomínám
Na staré časy,
kdy jsem si jako malý hrával
Sjížděl jako jezdec kopce
obří sněhuláky stavěl
A anděla v leže kreslil
Obtah mého těla
A křídly, díky kterým jsem si přál
Vzletěl vysoko k oblakům
Kde usedl bych a vzhlížel na svět
Viděl bych co je lidským očím skryté


Duši mám zjizvenou
Náplastí se nedopočítám
Snažím se žít, ale krev stéká
V krůpějích po dlaních mých
Třesu se, chce se mi spát¨
Ale vím, že usnout, už se neprobudím
Zesláblý jsem
Duše bez těla, a já tělo bez duše
Upíjím se v zapomnění
Zaháním ten smutek
Pocity, jenž tíží mě
Snažím se přestat brečet
Na nohy opět vstát
A povede se,
nakonec jíž vzhůru jsem
Alespoň na chvíli
Než skončím opět
Na dně té propsati
Mého smutku a zatracení
Odstupu od lidí
Z bezpečí
A od kontaktu, který tak těžko snáším
Snažím se to zastavit. Nejde to
Jsem vysílen
Rád že ještě žiju

A to je tak vše

Pod svitem měsíce
Tančím teď
A po svém boku tě mám
Vedu tvé ladné kroky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tánička Tánička | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 11:20 | Reagovat

Pěkné...

2 ^aW ^aW | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 12:29 | Reagovat

[1]: Děkuji O:) minimálně za to, že vidím, že se najde ještě někdo, kdo si tu něco i přečte! *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama