Prosinec 2017

Konec roku

31. prosince 2017 v 10:35 | ^aW |  Básně
Poslední den
starého roku
tiše mizí
v kapkách
deště zapomnění
stojíme
pod věží s hodinami
ústy
píšeš do mlhy
slůvka
miluji tě
dýcháš
do mých zkřehlých dlaní
ozvěny svého sdce...
...
..
.
Přije šťastný nový rok 2018 všem!

Noční verše s vánoční (ne)chutí

23. prosince 2017 v 7:50 | ^aW |  Básně
Umírám ve tvém stínu
kovadlinou přemožen
druh ženy jsi
co potmě si na krk zbraň pověsí.

Tvé rty mě bolí na mých
pravý dech lásky odvál pryč
ani chtíč už z těl nesálá nám
já ospalý ulehám sám

Do naha svlečeny city
bity jsou pravdou bolavou
ulicemi teď bez tebe budu kráčet
doprovázen chvíli tichým pláčem.


času se směji a sám vím
že se lásky k tobě nezbavím.

Je trvalá a věrná
žel černá s každou tou
minutou co s tebou trávím
dávím se svým žalem.

Ty přijdeš a zjevíš lásku ke mně
jemně dojemně mě obejmeš
naučíš mě tolerovat chyby druhých
vykvetou záhony pivoněk rudých.

Kdyby má láska byla zhmotněná
že tě má by zpívala vstříc světlému dni
posledním by byla tónem v písni
kdy duše podléhá nádherné tísni.

Ukončili jsme to navždycky
a ty se mi se svou zlobou směješ
odpluješ tam kde není místo
pro moji lásku věrnou a čistou.

Emoce zvečera zjitřené
nepřede již tvá hruď na mé
klameš mne a klameš sebe
tím že v žití nechceš zažít nebe.

Cesta vlakem

18. prosince 2017 v 12:00 | ^aW |  Literatura
Sedíte vo vlaku. Okolo vás sedí pár ľudí. Ako na Vás tí ľudia pôsobia? Ako na Vás pozerajú? Ako sa cítite? A kam vlastne idete? Prečo? Idete za niekým, niečím? Utekáte pre niečím?

Vlk

6. prosince 2017 v 0:24 | ^aW |  Básně
Jediné, co slyšíš jest
Šumění větru skrze větve
Stromů, jenž okolo tebe jsou
A ty pokračuješ
Krok za krokem
Doufáš, že dorazíš do cíle
Aniž by si vlastně tušil, kde tvůj cíl je
A tak nekonečně bloudíš
A mraky se kvapem blíží
Slunce již zachází za obzor
A na nebi začínajíc se třpytit
První hvězdy noci
Ty však stále jdeš
Doufáš, že neusneš…

Poezie z útržku hospodské účtenky

2. prosince 2017 v 20:59 | ^aW |  Básně
Ulice zavál bílý sníh
Při pohledu na něj
Vzpomínám
Na staré časy,
kdy jsem si jako malý hrával
Sjížděl jako jezdec kopce
obří sněhuláky stavěl
A anděla v leže kreslil
Obtah mého těla
A křídly, díky kterým jsem si přál
Vzletěl vysoko k oblakům
Kde usedl bych a vzhlížel na svět
Viděl bych co je lidským očím skryté