Únor 2017

Sobotní večery

13. února 2017 v 12:00 | ^aW |  Básně
Sobotní večer mi v paměti zústal,
Sobotní večer druhý teď nastal.
Ten sobotní večer,
vše jsem Ti zamlčel...

Všechny ty flirty,
skrývaly city.
Pravda zastřena upřímností...
Nevědomost, stává se ctností...

Nevědomky zamiloval jsem se zas,
našeptává mi vnitřní hlas,
že jsi nejkrásnejší z krás,
Až po zádech běhá mráz.

Začalo mi to býti vše jasné,
mé city i myšlenky jednohlasně,
se shodly, že je mi s Tebou krásně,
však nevyjádřím Ti to z básně.

Ta PROKLATĚ POŽEHNANÁ noc,
mi udělala jasno - až moc.
A v očích Tvých jsem zřel,
že víš, co bych chtěl...

Že další volný den,
chci prožít s Tebou tento sen.
A ten krásný pocit,
Chci pořád v srdci nosit.

Bez zábran

1. února 2017 v 18:00 | ^aW |  Básně
Potichu přes balkón vlezl jsem k vám,
nekalé úmysly s tebou dnes mám.
S měsícem za zády brodím se tmou,
těším se, až budeš mou přepadenou.

Konečně došel jsem z lehka až tam,
kde milerád s tebou se tulívám.
Skloním se k tobě blizoučko tak,
že bych ti polibek mohl hned dát.

Trošku se zavrtíš, vím že není čas,
dlouho se kochat, jednou z tvých krás.
Rychle, než se mi celá vzbudíš,
spoutám tě za údy, v pelestích tvých.

Marně se vzpouzíš, kleješ, prosíš,
mě milá děvenko neobměkčíš.
Dlouho jsem vymýšlel, odvetu mou,
miluju vidět tě, podrobenou.

Lehnu si k tobě, v posteli tak,
abych ti na ouško, mohl zoubky tiskat.
Rukama pod krkem, tě pevně chytím,
moc dobře vím, že vlhneš mi tím.

Poté se přesunu o kousek níž,
ňadrům se nevyhnu, co si myslíš.
Ještě než pořádně jim přeměřím tlak,
zoubky na krk ti vyryju znak.

Přes břicho jsem se dostal až tam,
kam se jazykem, často nedostávám.
Prozkoumám všechno, nemám zábran,
plnými hrdly tě ochutnávám.

-

Co dělo se dál, říci nemohu.
Každý to však moc dobře ví,
opět jsem postával s lopatou u hrobu
a poslouchal vlky na měsíc výt.