Červen 2016

V představách

13. června 2016 v 0:00 | ^aW |  Básně
Mé tělo to Tvé stále cítí,
tu chvíli prožitku lehkosti bytí.

Vidím nahé tělo do rytmu se vlnící,
v poloze tak nádherně polosedící.

Cítím na sobě polibky Tvé,
rozdávající rty rudé jako růže rozkvetlé.

Stále to cítím i když nejsi se mnou
snad i Ty trpíš představou stejnou

Jen tak..

12. června 2016 v 0:00 | ^aW |  Básně
Prstem ti po těle čmárám
z paměti tvary kreslím.
Veřejně kde povoleno je
a tajně, kam psát nesmím.

Ve tmě písmena tvořím
po kůži pomalu kroužím.
Slova že mám tě rád
a že po tobě toužím.

V nádobce s rozkoší
štětec svůj namočím.
Plátno lehce pošimrám
a pár tahů přeskočím.

Nebraň se mému umění
ta malba do rána zmizí.
Večer zase obnovíme ji
žádný styl mi není cizí

Nespím, mlčím, píši Ti

8. června 2016 v 0:00 | ^aW |  Básně
Nechci nic říct
Chci kolem pasu tě obejmout
Pevně, bez šancí se nadechnout
Chvíli vnímat planoucí oči a rudé rty
Ať pocit mám, že my dva
Jsme dravé šelmy
do lidí zakletý

Ať ty chvíle nikdy neskončí
Ať ten úžas trvá třeba staletí
Zůstaneš ve mně, tvé jméno dobře znám
Tvůj klidný dech, zrychlený tep rozpoznám

Jsi ta řeka divoká
Co v sobě má
tajemnou sílu jarních tání
A v tom proudu stojím já
Dnes i zítra po tobě blázním
rád

Střípky v mysli, jen Ty

4. června 2016 v 0:00 | ^aW |  Básně
Zase to hřejivé teplo na pravém místě,
však necítím se úplně čistě.
Lásko k Tobě jsem omámen
a občas tak přemýšlím
o Tobě
a nevnímám zda je noc nebo už den
Hodina za hodinou
ve samotě pomalu plynou
s každou další myšlenkou
myšlenkou
na Slečnu úžasnou
mou
Dokonalou
a krásnou.
Stesk brání mi, mému klidu.
Chtěl bych být vedle tebe
a ne jen doma sedět
se slzou pod víčkem.
Stěží jí držím, dolů spouští se.
Jedna za druhou.
Jiskry pomalu planou
Touha
po ní
po Tobě.
Miluji každý den
ve kterém mám Tebe
u sebe
A víc než toto se odpaří
pryč ze mě.
Prostě jen my dva.
Na kraji světa.
Nic víc, jen tóny naších dechů.
A nerušené ticho
které mezi námi proplouvá
Lásku mou ti oddává
spolu semnou

V okamžiku

3. června 2016 v 0:00 | ^aW |  Básně
Krásná
Tak krásná
Tvé rty jenž třpytí se
Úžasem tvým posedlý jsem
Usmívám se na tebe ty směješ se též vždyť
tvé rty kouzelné neumí
nic víc
než usmívat se
jen pro okamžik náš
když jsme spolu jen my dva
a vše ostatní proplouvá
okolo nás
pryč
všechny problémy
všechno zlo
jako voda v řece
teče si dál pryč
až do míst
kde ztratí se
jako ztratil jsem se já
v poslechu srdce tvého
které tlouklo
v rytmu stejném jako mám já
neboť duše naše
spojili se v jedno
v nás

Verše z útržku papíru

2. června 2016 v 0:00 | ^aW |  Básně
Jsi duha, jenž vzniká z jisker deště
každé dítě tě chce vidět ještě
Jsi západ i východ slunce zároveň
když hoří lesy, jsi povodeň

Jsi umění, co malíři malují
Jsi moje a já tě miluji

Dopis.

1. června 2016 v 0:00 | ^aW |  Básně
Víš, že si pro mě vším
Víš, že jen Tebe velice miluji
***
nejvíce ze všeho
***
Vím, že bych nemusel báseň psát
a Tvé rty jimi donutit alespoň pousmát
Víš, že je to jediné, co umím
Vím, že to máš se mnou těžký
Vím, že nestačí se jenom omluvit
***
přičemž omlouvám se zas
***
Víš, že jsem za tebe vděčný
Jen s Tebou mi zase září oči
Jen s Tebou cítím touhu žít
Jen s Tebou se svět stále točí
Jen s Tebou nepotřebuju pít

Vždyť jsi mé světlo, naděje má
Můj sen, o kterém se mi nezdá
Ač i bez Tebe svět se stálé točí
Cítím se jak bez duše
bez pohledu do tvých očí
** nádherných **