Sonet

27. října 2014 v 15:00 | ^aW |  Poezie
Nejkrásnější tvá hruď je
Avšak ne proto co vidí lidské oko
Nýbrž jen proto, co uvnitř jest
Srdce, jenž jí buší tam hluboko

Vždy když jsem u ní byl
Naslouchal jsem tomu rytmu
Jak zrychloval, když jsem se přiblížil
Vždy jsem si říkal, jak s ním splynu
Teď však mi chybí nejen on
Chybí mi každý pouhý dech
Vypustil bych až k nebi i lampión
Jen abych pocítil letmý dotek
Její jméno bych klidně zvolal
Z nebe ji zase zpět přivolal
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama