První noc

20. června 2014 v 14:04 | ^aW |  Sny



Seděl v klidu domova. Posledním místě, kde se nemusel přetvařovat.
Hleděl do papírů a knih. Učil se, avšak stále mu hlavou běhala jiná myšlenka, myšlenka která ho sama o sobě děsila. Už bylo pozdě, a oči se mu pomalu zavíraly, až nakonec usnul. Vlastně se tak tvářilo pouze jeho tělo, které leželo na stole plném věcí.

Letěl, vlastně padal. Až ležel někde v lese, pod vysokým smrkem. Vstal a rozhlížel se, netušil, kde je a vlastně ani proč. Určil náhodně jeden směr a vydal se vpřed.
Obklopovala ho mlha, takže skoro neviděl ani na krok. Ruce před sebou aby nenarazil. Uběhlo několik minut a on měl pocit, že se ani nepohnul.
Všechno okolo vypadalo totožně s místem, kde se probral. Zpomalil a začal si více všímat krajiny kolem.
Jeden osudný krok, který ho nechal spadnout. Kutálel se z kopce.
Větve, prach, kořeny, keře. Zastavil se až o mnoho metrů níž. Celé tělo odřené a rozbolavěné. Pokusil se vstát, ale tělo neodpovídalo.
Lehký vánek ho pohladil po tváří. Avšak spolu s ním se k němu dostal i jistý zvuk. Praskání větviček.
Muži stuhla krev v žilách. A co když je to pomoc, pomyslel si. Rozhodl se, že nebude jen nečimě čekat a pokusil se pomalu plazit dál.
Viděl, že zem tu není taková, jakou znal. Byla černá a pokryta rudou kůrou.
Zrychlil na tempu, když najednou.. Stála před ním. Temná postava, postava z jeho představ, kterých se tak bál. Nemohl nic dělat. Stála tam a upřeně na něj hleděla. Byl si tím jist, i když postava měla tvář zahalenou, pokud tedy vůbec nějakou měla.
Lehce se sklonila a chytila může za plášť a šla. Nebrala ohledy na to, jak ho táhla po zemi. Došli až v malému palouku, uprostřed kterého byl kamenný stůl. Stůl celý od krve. Položila ho na něj a spoutala neviditelnými provazy. Bránil se, avšak bylo to marné. Nemohl nic dělat. Postava se vrátila. Chvíli čekala, až na jednou měsíc osvítil může. Napřáhla se a vrazila mu dýku rovnou do srdce. Krev tekla po stole a kapala rychle dolů. Najednou podivný les zrudnul více, než už byl.
V tu chvíli se muž probudil zpátky ve svém těle. Zděsil se,když viděl jizvu nad srdcem, ale mnohem víc, když zjistil, že už mu nebije, že už ho nemá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama