Červen 2014

Označení

26. června 2014 v 12:48 | ^aW |  Sny
Nespal už dvě noci, od té doby co se mu stala ona podivná věc. Dny trávil chůzí. Procházel se a přemýšlel. O všem, o ničem.
Celé město ohlušoval rytmus kapek dopadající na zem ulic. Už docházel domů. Stál u dveří, klíče už v zámku, avšak neotevřel. Jen tak tam stál, déšť ho bodal do hlavy a zad. To on však nevnímal. Myšlenkama byl mimo realitu. Jistou zvědavost a strach z bytu, v němž už tři roky žil. Už to však není místo jako kdy dřív. Už se tam necítil v bezpečí, ale to vlastně už nikde. Avšak ani zdaleka to nebylo nic oproti strachu, který měl ze snů, z toho že opět usne a dostane se do snu, jako ten předevčírem.
Nakonec se odhodlal. Otočil klíčem. Lupnutí odemčeného zámku mu rozbušil srdce. Uchopil kliku a vstoupil. Vše bylo tak, jako vždycky, tak jak si to pamatoval, tak jak byl zvyklý. Ale jistý pocit ho nutil myslet si opak. Že není tam, kde vždycky, že není "doma".
Usednul na oranžový gauč, který svou živou barvou nezapadal ke zbytku nábytku v bytě. Alespoň nepůsobil depresivně.
Ze stolu vzal ovladač a zapnul televizi. Večer jako vždy. Nějaký podřadný film, chipsi a odpočinek.
Netušil jak se to mohlo stát, ale smysly už se neudržely a on usnul.

Těžký úděl

23. června 2014 v 23:58 | ^aW |  Literatura
Nad řekou se vznášel lehký opar. Stromy vystavovaly světu na odiv listy zkrášlené podzimním kouzlem do křiklavě barevných odstínů žluté a červené. Rozpustilý vánek jimi pohupoval v nekončící přehlídce tanečních kreací; čas od času se některý z tanečníků unavil, snesl se na vodní hladinu a pokračoval ve své pouti.

Ovšem osamělá dívka sedící na ocelové konstrukci zábradlí jezu nic z této krásy neviděla. Jediné, co vnímala, byl monotónní zvuk padající vody proplétající se s jejími rozvířenými myšlenkami. Linky rozpité stružkami slzí vytvářely tajemné vzezření podtrhující její depresivní náladu. Dívce mohlo být dvanáct, možná třináct a takovýhle splín jí určitě nebyl vlastní. Měla by se smát s kamarádkami, užívat si života v celé jeho kráse. Namísto toho seděla nad kypícím vodním živlem a toužila se vrhnout do konejšivé náruče chladných vln.


První noc

20. června 2014 v 14:04 | ^aW |  Sny



Seděl v klidu domova. Posledním místě, kde se nemusel přetvařovat.
Hleděl do papírů a knih. Učil se, avšak stále mu hlavou běhala jiná myšlenka, myšlenka která ho sama o sobě děsila. Už bylo pozdě, a oči se mu pomalu zavíraly, až nakonec usnul. Vlastně se tak tvářilo pouze jeho tělo, které leželo na stole plném věcí.