Prvně

23. února 2014 v 12:00 | ^aW |  Poezie
Když zhledl jsem tě prvně, nebyl jsem schopen odtrhnout oči řádně. Pozoroval jsem tvá ladná gesta a neuvědomil jsem si, že nemohu přestat.
Přestat, prohlížet s jakým půvabem a elegancí, dokážeš jen ty s každým jednat.
Nepřestat s tím pohledem na tebe v tu chvíli, kdy se směješ, kdy se češeš, anebo jen při hebkém slůvku, po němž pookřeješ.

Rozum mi praví, nedívej se naň. Avšak oči neposlouchají a hlava náhle říká: "neotálej", tak se ji sakra klaň.
Já jak smyslu zbavený, činím tak, i vidím. Tu neuvěřitelnou dokonalost a sympatičnost, kterou k tobě cítím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama