MMO.část1

4. února 2014 v 0:02 | ^aW |  Marek Mistr Ohně
Byl horký den a na zpoceného Marka dopadaly žhnoucí sluneční paprsky. I když bylo neskutečné horko a malé děti seděli ve stínech, sledujíc cvičícího Marka, Marek na sobě neměl ani kapku potu.
Po další kombinaci úderů dřevěným mečem do kusu dřeva se Marek konečně zastavil. Tohle ho nebavilo, trénink už nebyl tak efektivní, potřeboval…
"Nazdárek," vyrušil ho z přemýšlení známý hlas.
Marek z otočky hodil po zdroji hlasu meč.
"Tohle jsem přesně potřeboval, Tome," usmál se na přítele, který přesně chytil letící meč.
Tomáš si prohlédl dřevěný meč v ruce a pak se podíval na Marka, jak si sundává vršek svého oděvu.
"První krev prohrává?" zeptal se Tomáš a rychlým švihem odhodil i svůj vršek oděvu.
"Čistý duel, vše je povoleno?" zeptal se jako odpověď Marek.
Tomáš jen přikývl.

Marek bez zaváhání vyrazil a švihl po Tomášovi dřevěným mečem. Tomáš však úder čekal a tak lehce odskočil dozadu a ráně se vyhnul. Marek znovu a znovu útočil. Konečně se na jeho těle objevil pot, konečně se v jeho obličeji objevil úsměv, jaký dlouho nikdo neviděl, úsměv bojujícího válečníka. Tomáš se bránil, dokud si oba nevšimli, že jsou dávno z cvičiště venku a bojují u kovárny, kde na ně nevěřícně koukal Jack. Oba se zastavily, oba byly unavení, ale ani jeden se nehodlal vzdávat.
"Vy dva se nikdy nezměníte," pronesl Jack a stále nevěřícně oba sledoval, když se znovu pustily do sebe. Tentokrát, už neútočil jen Marek, ale i Tomáš. Na souboj byl úchvatný pohled, oba přátelé uměli ovládat meče na úrovní velmistrů a díky tomu všechny údery a odrazy splývaly do jednoho nádherného tance. Marek odskočil od Tomáše a zastavil se. Oba stáli ve velké aréně.
"Jak?" zeptal se Tomáš a zhluboka dýchal.
"V zápalu boje," odpověděl mu Marek a napřímil se. "Myslím, že remíza, ne?"
"Ne," odpověděl mu Tomáš a v ruce si nechal z vlastního potu vytvořit kouli vody, kterou chrstl po Markovi. Ten se pokusil jí odrazit Mečem, ale místo toho se mu jen rozprskla v obličeji.
"Sakra," zakašlal Marek a stěží uhnul Tomášově meči. Markovo otupění po dvou úhybech odeznělo a souboj, znovu pokračoval. Znovu se roztančila podívaná po celém městě.
"Jste jako malé děti, víte o tom?" vyrušil jejich souboj pro oba známý hlas.
Marek i Tomáš se podívaly nad sebe a spatřily mladou ženu s býlími vlasy, sedící na zdi, okolo které oba bojovali.
"A je po srandě," pronesl Tomáš a začal s mečem ve vzduchu kroužit.
Marek pustil meč na zem a otočil se na Tomáše.
"Porazím tě holýma rukama," pronesl.
Žena seskočila ze zdi a doskočila přímo mezi Marka a Tomáše.
"Myslím, že už toho bylo dost, ne?" zeptala se obou a otočila se na Marka. "Prosím, nech toho už."
Marek zvedl meč ze země.
"Odneseš ho na cvičiště?" zeptal se Marek Tomáše.
"Jasně, mám to po cestě," odpověděl mu Tomáš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama