Únor 2014

Někdy.

25. února 2014 v 8:16 | ^aW |  Básně
Někdy je snažší říct to v jiném jazyce,
že to co cítíš a co chceš schovat,
vlastně musí z tebe ven ve svitu slunce,
i když noc má moc to uchovat.

Někdy si přeješ, aby ostatní viděli,
co tvoje oči vidí a nemohou to snést.
Slepá srdce, slepé oči i rty to pěly,
že modlitba tak nemůže se vznést.

Někdy si přeješ věřit v lež,
protože pak větší šanci má světlo.
Svoje srdce pevně si střež,
ač už tolikrát se s hněvem střetlo.

Někdy každý z nás chce žít po svém,
věřit jen v to, v co chcem;
dělat jen kroky, které sami rozhodnem
a snést tíhu světa z našich ramen.

Při svíčce

23. února 2014 v 21:00 | ^aW |  Básně
Na polštář hlava dopadá,
přemýšlím, jak to s tebou vypadá,
slzy mi stékají po tváři,
samota ve mě smutek vytváří.

Kdybych tak mohl být teď s tebou,
místo toho mě prsty zebou,
vzpomínám zhluboka na krásné chvíle
- oči jak kaštany a ruce bílé.

Vlasy tvé - hebké na dotek,
jak nejjemnějších růží stonek,
a slova jež barví tak libý zvuk,
kterýžto nemožno slyšeti z luk.

Půvab - to malá věc z celé tvé krásy,
připomněly mi královskch zahrad pásy.

Ve tvých zahradách

23. února 2014 v 13:55 | ^aW |  Básně
Ve tvých zahradách
Usínám
A vzduch je zvláštní -
- Před deštěm.

Co mám snad říct
Té růži
Která se svléká
Ven z trní?

Ve tvých zahradách
Padá déšť
Kapky spadnou do stromů
A zmizí.

A já v tom dešti
Usínám
Až zašumí listoví
Spadnu dolů
Dolů s ním.

Prvně

23. února 2014 v 12:00 | ^aW |  Poezie
Když zhledl jsem tě prvně, nebyl jsem schopen odtrhnout oči řádně. Pozoroval jsem tvá ladná gesta a neuvědomil jsem si, že nemohu přestat.
Přestat, prohlížet s jakým půvabem a elegancí, dokážeš jen ty s každým jednat.
Nepřestat s tím pohledem na tebe v tu chvíli, kdy se směješ, kdy se češeš, anebo jen při hebkém slůvku, po němž pookřeješ.

Rozum mi praví, nedívej se naň. Avšak oči neposlouchají a hlava náhle říká: "neotálej", tak se ji sakra klaň.
Já jak smyslu zbavený, činím tak, i vidím. Tu neuvěřitelnou dokonalost a sympatičnost, kterou k tobě cítím.

Pro tebe

23. února 2014 v 1:00 | ^aW |  Poezie
Pro Tebe najdu ty nejsladší slova, budu je opakovat stále a znova, o tom, jak našel jsem v Tobě, co jsem postrádal, v té době kdy už jsem sám nic neočekával.

Pro Tebe najdu verše a rýmy, ochráním Tě před myšlenkami zlými, šeptat Ti budu od srdce básně, topit se s Tebou v hlubinách vášně.

Pro Tebe zastavím nekonečný čas, okamžik plný společných krás, na žhnoucím slunci ochlazující mráz, tužby a chtíče spojují nás.

Pro Tebe ukradnu z oblohy měsíc, servírovat Ti ho budu na tácu, obložím hvězdami, v duchu se těšíc , našel jsem v Tobě pochopení a spásu.

Duše

18. února 2014 v 12:30 | ^aW |  Básně
V plamenný meč jsem se stal,to se stalo
Nejdřív srdce vzplálo
tys měla v ruce sirky
Tvůj úsměv působil jako lechtání pírky

Oči mi vypálili díru do duše
při pohledu do nich netuše
I když stále bdím
o Tobě poslední dny neustále sním

Jsi květem mezi trny v mém srdci
i když nejsi má přeci
Jsi oázou ve vyprahlé poušti mých citů
S Tebou bych tančil za měsíčního svitu

Jsi prostě můj důvod k radosti
z Tebe se mi snad srdce rozkočí

Tvůj úsměv

17. února 2014 v 18:30 | ^aW |  Básně
Usmívající se
Pohled na tvou tvář, když se směje..
Tvůj krásný úsměv,
jenž na svých rtech nosíš.
Koukám na něj jako na nebe,
nebe které nekončí,
které připomíná Tebe,
když hledíš mi do očí.
Připomíná mi luční kvítí,
zářící ve slunečních paprscích.
Cítím se, jak bych letěl vesmírem
celý ho obletěl a vrátil se k Tobě.
Úsměv Tvůj - není jen náhoda,
že touhou po Tobě umírám zaživa...
Usmívající se

P.S.

17. února 2014 v 0:00 | ^aW |  Básně

Stále dookola verše skládám ..

Zápalky

16. února 2014 v 23:00 | ^aW |  Básně
*
Sedím v tmě
a zápalkama škrkám.
První, aby jsem ti viděl do očí.
Druhou, aby jsem viděl tvé rty.
Třetí, aby jsem cítil,
že to není jen klam,
když tě objímám.
*

Večer s andělem

16. února 2014 v 13:00 | ^aW |  Literatura

Stála tam, na břehu - okraj potoka. Nehybně hleděla na řeku. Vál jemný vánek, který si hravě pohrával s prameny jejich vlasů. Své ruce svírala na hrudi. Stala tam tak nevině, že by se skoro dalo říct, že je součást přírody - celé krajiny vládkyně. Její přenádherné modré šaty, jenž končily až u země, splývaly svou barvou s řekou u níž stála. Byl to nejkrásnější výjev, jaký jsem si jen mohl dovolit v životě vidět.