Leden 2014

Act: Leden

29. ledna 2014 v 3:15 | ^aW |  Články
Jo, asi je to tak, sice jen okrajově, ale prostě a jistě, vracím se sem. Na své místo, kde se odehrává to, co nikdo nepochopí, ale leží to v mé hlavě - a v srdci. Nebudu aktivní, tak jako kdysi, ale nechci to ani zanedbávat, tak jako do teď. Minimálně jednou týdně tu prostě budu, a napíšu alespoň TT. Dále, začínám zase psát, bohužel, se mi omylem smazalo veškerých mých asi 100+ stran, při zničení nového notebooku, ve kterém sem to vše měl. Tak začnu znova. No už mám i téma a všechno to budu psát už pod dříve vytvořený název Srdce nebes. A pár slov i k básním. S nimi je to prostě tabu. Kdysi spousty všeho, a teď se občas i přemáhám napsat další slovo. Múza skoro nulová, celkově bez nápadu, a když se pokusím popsat emoci, nenaleznu správná slova, a ani rým. Ano stále přidám něco málo. I na své FB stránky, ale prostě to není ono jako dřív. Píšu to všechno složitě, jako podle předlohy, jak spousta z nás známe ze školy. AABB ABBA ABAB … Ale občas se to i povede. No to je asi vše. Ještě bych možná zmínil, že podle času, bych chtěl změnit design, ano tím myslím header, a stále ve stejných barvách, onu barvu tu budu mít už napořád.

Pár žvástů..o tématu

29. ledna 2014 v 2:07 | ^aW |  Články
Zima…


"Blíží se vánoce, jupí!".. i tyto věty můžeme slýchat od malých dětí. Padají vločky, okenice se ukrývají do ledových pavučin. Všude je bílo, a záře, jenž sníh vydává, pomalu oslepuje všechny kolem, a nE jen oči kolemjdoucích, to jejich mysl, která se pomalu topí v jiných myšlenkách. Ty snad nemusím psát, každý ví, co se mu honí hlavou, tedy pokud nemyslí jen na to, až bude doma v teple, u krbu či topení se ohřívat. Ale i to je krása Zimy. Mnozí z nás zimu rádi nemají, už jen proto, že na sebe obléct tuny věcí, aby ty procházky venku zvládli. Já osobně zimu miluji, doslova zbožňuji. Není nic krásného než pohled na bílou peřinu, která zakrývá vše okolo, včetně vysokých stromů, které ještě víc nabývají na kráse, když ztvárňují obrácené rampouchy. Jsem jeden z těch teplokrevných otužilců, sic možná si nejsem jist, zda bych zvládl zaplavat si třeba ve Vltavě spolu s ostatními, ale i to mám v budoucnu v plánu, ale není problém pro mě se vysléct a polonahý skočit do sněhu. Lehký štipot po celé kůži, po kterém následuje husina. Och, jak blahostný pocit, a jak jsem už psal. Když vím, že poté následuje posezení u krbu, no není nikdo, kdo by mě přesvědčil o opaku.

Vzpomínek pár...galaxií

26. ledna 2014 v 22:22 | ^aW |  Básně
Vzpomínám si na ten den přesně
stál jsem tam a čekal.
čekal jsem na neznámé
s překvapením sem obstál.

Už jen při prvním pohledu
bylo to jasné
bude to "krásné"
říkal jsme si v hlavě.
Pozdrav a krásný den.

Rozloučení a pak čekat jen
na každý další den.
Většinou na večer.

Věřil jsem v hvězdy,
že pomůžou mi zajistit
čistou mysl a noty pián
krasu světla, lesk a září

Proč to musí býz jen vzpomínka,
strach a zhouba
má domněnka - slepá naděje

Tvářím se tak vesele
a přitom se to dá srovnat k onomu
sem přece ten klaun
(královksý Šašek)
A úsměv ze smutku kresléný.

Že zdám se být zmatený?

Ničí mě každá vteřina
další jenž pošle mě dál
Ne dál do budoucna
ale od minulosti
která je to mé poslední
k čemuž vzhlížím
a vzpomínky...

Cesta dobrodruha

26. ledna 2014 v 20:30 | ^aW |  Poezie
Ty, jenž kráčíš tou temnou krajinou,
kde mezi uschlými stromy mlha hustá
chce svést z cesty duši tvou nevinnou
a osudnou stane se ti cesta pustá.

Věz, že mocný čaroděj tu nástrahy skryl,
že každý tvůj krok souboj o život může být,
do tvé duše drápy strachu bolestivě vryl
aby tvé tělo mohl jako novou trofej mít.

Něž vydal jsi se na pouť za smrtí černokněžníka,
jenž zámek strašlivý tu v končinách obývá,
odvahu svou podpořil jsi v hostinci U loupežníka
a teď na cestě stojíš bezradný, jak už to tak bývá.

Nakonec osud rozhodl směle,
že ještě žíti budeš o trochu déle.
Že tvůj život rozhodne o mnohém,
ať žiješ jako válečník, či bohém.

Zlý čaroděj ve svém zámku dlí,
spřádá své plány z černých nití,
o tvém příchodu už dávno ví,
těší se až tě zaskočí, až tě chytí.

Cesta je samé ostré kamení a trnitý keř,
na těle spousta šrámů z nichž krev vytéká,
snad nepřiláká z temnot žádnou divou zvěř,
když těkáš očima okolo, po čele pot ti stéká.

Pak zahlédneš jej na kopci nedaleko pyšně stát
jen kousek od něj, co by jsi kamenem dohodil,
vidíš zástupy kostlivců a na nich roztrhaný šat vlát
- to těla tvých předchůdců, co dávno před tebou ulovil.

Z toho však nekouká žádný problém pro tebe,
meč prozatím může v pochvě klidně spát.
Pomalí, hloupí, jen magie svého pána je tupě vede,
marně touží dostat se blíže a hrdlo ti rozervat.

Nakonec osud rozhodl směle,
že ještě žíti budeš o trochu déle.
Že tvůj život rozhodne o mnohém,
ať žiješ jako válečník, či bohém.

Zlý čaroděj ve svém zámku dlí,
spřádá své plány z černých nití,
o tvém příchodu už dávno ví,
těší se až tě zaskočí, až tě chytí.

Za chvíli krátkou přítmí prvního sálu v hradu tě vítá,
nevidíš však žádné známky po životě zatracence,
zato stopy silné magie a její vliv tebou divoce zmítá,
jsi pevně rozhodnut ukončit život pekel zplozence.

Nenápadný kvádr na podlaze v dlouhé chodbě,
v té tmě od ostatních jen pramálo odlišný.
Jen se zablýsklo - uvolnil ostří upevněné na stropě,
chybělo málo a mohl být čaroděj na novou trofej pyšný.

Začínáš mít už plné zuby tohoto místa proklatého,
zrádné ostří, hladové krysy a v prachu dochází ti dech,
v hlavě cinkají zlaťáky, dostaneš je, dostojíš-li slibu svého,
upřímně už toužíš nalézt ten nekromantův pelech.

Nakonec osud rozhodl směle,
že ještě žíti budeš o trochu déle.
Že tvůj život rozhodne o mnohém,
ať žiješ jako válečník, či bohém.

Zlý čaroděj ve svém zámku dlí,
spřádá své plány z černých nití,
o tvém příchodu už dávno ví,
těší se až tě zaskočí, až tě chytí.

Nevěříš vlastním očím, když spatříš velké dveře,
na nich pentagramy a rytiny, ze kterých sálá zlo
- nepochybně magické a vypadají opravdu staře,
tušíš, že bezpečně otevřít je nemůže jen tak někdo.

Na dveřích místa tvarovaná pro dlaně se nachází
ruce své přiložíš aby píchnutí jehlou naplnilo tě jedem.
Vejít může ten, jemuž smysl pro spravedlivost neschází,
nikoliv blázen lačnící po bohatství - teď zbývá ti života den.

Západka uvolní dveře, život tak skutečně klíčem byl,
nic již nebrání skutku vhodného oslavných písní bardů,
síla tě opouští, naděje kousíček ve tvé mysli ještě zbyl,
sotva vejdeš, vztyčí se mohutná postava na trůnu králů.

Nakonec osud rozhodl směle,
že ještě žíti budeš o trochu déle.
Že tvůj život rozhodne o mnohém,
ať žiješ jako válečník, či bohém.

Zlý čaroděj ve svém zámku dlí,
spřádá své plány z černých nití,
o tvém příchodu už dávno ví,
těší se až tě zaskočí, až tě chytí.

Překvapí tě tón hlasu, když nekromant promluví:
"Vítej hrdino! Přinášíš s sebou smrt již mrtvému!
Tvou troufalost jen tvé bláznovství možná omluví,
nezemřeš nadarmo, jen se připojíš k šiku mému!

K šiku nemrtvých, jenž zahalí stínem celou zemi,
nebudou vzdorovat dlouho, nevzepřou se mé síle!"
V odpověď vykřikneš: "Ukončíme to mezi těmito zdmi!"
Tvá představa o svém úkolu je realitě vzdálena na míle.

Tvůj meč, rychlejší než myšlenka, zasviští vzduchem,
však tvrdého odporu se už nedočká - cíl jsi minul,
tvé vnitřnosti vypadnou ven a zahlcen tím puchem
nemáš už čas přemýšlet nad chybou, díky níž jsi zhynul.

Nakonec osud rozhodl směle,
že žíti již nebudeš ni o trochu déle.
Tvůj život mohl rozhodnout o mnohém,
ať žil jsi jako válečník, či bohém.

Zlý čaroděj ve svém zámku i nadále dlí,
spřádá své plány z černých nití,
o příchodu dalšího žoldáka už dávno ví,
těší se až ho zaskočí, až ho chytí.

Černá obloha a hvězdy naděje.

20. ledna 2014 v 6:26 | ^aW |  Básně

Říká se, že naděje umírá poslední.
U mě už však žádná není.
I přesto mě však jistá touha nutí
myslet jen a pouze na ni.

Nevím, proč tomu tak je
a proč při každém pohledu na ní,
či jen fotku její,
rozbuší se mi srdce
a pocity mění se v smutek.

Tragicky pak na prahu smrti stojím,
hlavu k nebesům mám a volám hvězdy.
Samotného Úrana /boha nebes/ prosím:
"Odpusť mi mé hříchy, a vrať naději".

Love it!

20. ledna 2014 v 6:22 | ^aW |  Články

Krásná čarodějka

12. ledna 2014 v 19:37 | ^aW |  Literatura
Jen děti a já věřím na krásný čarodějky, čarodějky, které mění lidské osudy, čarodějky, které vaří lektvary lásky nebo nenávisti.



Bunney

2. ledna 2014 v 13:09 | ^aW |  Básně

Sedím a přemýšlím, lampa svítí
Kam zmizel ten starý, dobrý králík?
Snad neodešel jako sníh, jak jarní kvítí
nevinné a krásné

Snad nezmizel jako klapoty klik, jež střeží nové obzory
Jako vězeňské závory, jak na koberci třásně
Snad unesl ho vítr, či déšť ho možná splách
Stejně jako zbytek kapek, co dohromady celek tvoří
pak dostanou se k moři
Jak zvuk klavíru klapek, co i z chlapů dělá ženy

Proč nastaly ty změny?
Proč mír se změnil v zmatek?
Je to vina tahů, jež nedávaly mat? Či může za to věk, ten nelítostný kat?
Snad byla to cesta, jež nevedla ho k cíli
nebo hloupá, hloupá věta řečená v nepravou chvíli?

Kdo vyřízl mu srdce a místo něj dal vosí hnízdo?
Ze zvolená kniha, zle zvolené místo?
Kdo jeho osud sdílí?
Proč ikdyž je vším, je stejně vždycky sám?
Proč otáčí se zády, proč na podlaze leží?
Jak okousané nehty, jako rozbitá okna.

Co jeho city střeží?
Proč jeho srdce doutná? Proč do propasti skáče?
Nejspíš hledá důvody proč pláče, proč sny má plné děsu,
proč propadává stresu.

Je jak prasklá struna na zemi.
Kam zmizel onen králík,
proč vzdaluje se mi?

A Tobě