Bezesné sny

20. září 2013 v 7:07 | ^aW |  Básně
Pocit nicoty
kdy nic nevnímám
čas už neznamená nic
i popel a prach zaniká

v rohu místnost uvězněn
mysl mou pohltila tma
a občasný záblesk světla
v dáli - ode mě utíká

trošku odvahy nabiju
já za ním vyběhnu
už jí skoro mám

však ve chvíli
kdy se jí chci dotknout
oči otevřu
a vše je zas tak jak má

až na mou ruku
po které krev stéká
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 20. září 2013 v 7:20 | Reagovat

Wow, to je krásná báseň, úplně mám pocit, jako bych i já sama natahovala ruku a pak se probudila... Je opravdu nádherná, moc se mi líbí, díky;-)

2 ^aW ^aW | 20. září 2013 v 14:50 | Reagovat

Díky, ano báseň může být krásná, ale ten pocit, který má ztvárit..

3 Elizabeth Elizabeth | Web | 21. září 2013 v 14:54 | Reagovat

Dokonalosť!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama