Bez názvu

22. září 2013 v 14:42 | ^aW |  [NE]tvorba
Je tu další věc,kterou bych zde chtěl sdílet, věckterá mě oslovila, však není k ní odkaz, ovšem to co je tam napsané..
Vrátil jsem se domů , moje manželka právě prostírala stůl k večeři , chytil jsem ji za ruku a řekl jsem jí : - Musíme si promluvit . - Sedla si a začala klidně jíst . Uviděl jsem bolest v jejích očích . Spěchal jsem se a nevěděl jsem , co říct . No musel jsem jí sdělit , o čem jsem už dlouho přemýšlel . - Chci se rozvést , - začal jsem klidně . Zdálo se mi , že moje slova ji nerozčúlili , místo toho se mě měkce zeptala : - Proč ? Vykroutil jsem se a neodpověděl jí, co ji rozzlobilo . Mé srdce teď patřilo Džejn . Nemiloval jsem víc svou ženu . Pouze jsem ji litoval !

Následující den jsem se vrátil domů velmi pozdě a viděl jsem ji , jak něco píše za stolem . Nevečeřel jsem , jen jsem si lehl do postele a hned jsem i usnul , protože jsem byl unavený po bohatém dny s Džejn . Ráno mi oznámila své podmínky rozvodu. Nic ode mě nechtěla , pouze mě prosila o jeden měsíc odkladu našeho rozvodu. Prosila mě , abychom se za tento jeden měsíc snažili ze všech sil žít maximálně normálním životem . Uvedla velmi jednoduché příčiny. Náš syn měl o měsíc zkoušky a ona nechtěla narušit jeho přípravu naším rozvodovým procesem. Mně to vyhovovalo. No měla ještě jednu prosbu . Prosila mě , abych si vzpomněl na začátek našeho rodinného soužití , jak jsem ji nesl na rukou do pokoje jako v den naší svatby . Prosila mě , abych ji každé ráno během tohoto měsíce nosil na rukou z naší ložnice k vchodovým dveřím . Pomyslel jsem si , že se zbláznila . Jen proto , abych udělal naše poslední společné dny obhajitelném , přijal jsem její zvláštní požadavek . Mezi námi nebylo blízkosti a intimnosti , což ještě více zdůrazňovalo moje rozhodnutí rozvést se . Proto , když jsem ji nesl v první den , vypadaly jsme velmi nešikovně . Náš syn se smíchem tleskal : - Tati nese mámu na rukou . Jeho slova mě píchli . Z ložnice do obýváku , pak ke dveřím , jel jsem více než deset metrů držíc ženu na rukou . Zavřela oči a řekla měkce : - Nemluv našemu synovi o rozvodu . Přikývl jsem a cítil jsem , jak se mě to na chvíli dotklo. Pustil jsem ji u dveří a ona vyšla ven směrem na autobusovou zastávku , aby odešla do práce . Já jsem odešel do kanceláře . Vešel náš syn a řekl , že je čas vynést mámu . Moment , kdy otec vynáší na rukou jeho matku , se stal základní součástí jeho života . Moje manželka kývla rukou na syna , aby popošel blíž a silně ho objala . Otočil jsem se . Bál jsem se , že si to rozmyslím v tuto poslední minutu. Pak jsem ji vzal na ruce , když jsem šel z ložnice přes obývák do předsíně . Její ruka zavinula mou šíji měkce a přirozeně . Držel jsem její tělo pevně a blízko , stejně tak jako v den naší svatby . Ale její mnohem menší váha mě znepokojila . V poslední den , kdy jsem ji držel na rukou , ztuhl jsem . Syn odešel do školy . A já ji stále silně držel . Řekl jsem jí , že jsem si nevšímal , že v našem vztahu prostě chyběla blízkost . Odešel jsem do kanceláře , a tak rychle jsem vyskočil z auta , že jsem ani nezavřel dveře. Bál jsem se , že cokoliv, co mě zdrží , donutí mě rozmyslet si to , co jsem právě chtěl udělat . Vyšel jsem po schodech . Džejn otevřela dveře a já jsem jí řekl : - Promiň , Džejn , nechci se rozvádět . Džejn se jakoby najednou probudila ze snu . Dala mi facku , pak zabouchla dveře a rozplakala se . Sešel jsem dolů a odešel autem pryč . V květinářství , po cestě domů , jsem objednal kytici květin pro mou ženu . Prodavačka se mě zeptala , co má napsat na kartičku . Usmál jsem se a řekl jí: - Budu Tě vynášet na rukou každé ráno , dokud nás smrt nerozdělí ! ! ! V ten večer jsem odešel domů s květinami v rukou as úsměvem na mé tváři , vyletěl jsem po schodech a našel jsem svou manželku v posteli - mrtvou . Moje manželka bojovala během mnoha měsíců s rakovinou , ale já jsem byl tak zaujatý Džejn , že jsem si to ani jen nevšiml . Věděla , že skoro umře a chtěla mě uchránit od negativní reakce našeho syna v případě , že bychom se rozvedli . Alespoň v očích našeho syna jsem - já - milující manžel . Drobnosti v našich rodinných vztazích - to je to , co má skutečně význam , nejsou to milenky,není to dům , ani auto , ani peníze v bance . Proto si najděte čas na svou polovičku a dělejte ty drobnosti jeden pro druhého , ty , které vytvářejí blízkost a rodinné vztahy . Abyste měli opravdu šťastnou rodinu a opravdouvou lásku se vším co k ní patří!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama