V kaluži krve

30. října 2017 v 22:22 | ^aW |  Básně
Na naše město padá hustý dým
Tvou siluetu však stále vidím
Hebkou kůži máš, zřetelně to cítím
Jak za ruku držíš mne, najednou zrychluješ
Běžíš do oblak, vůni tvou stále míjím
Snažím se tě dohnat, ale nestačím
A pak tě spatřím, v kaluži krve ležící
Či… snad jen hluboce snící?
Jsi mrtvá, nedýcháš více
Už dlouho chladné máš líce
Srdce tvé nebije
Teď zdrcený tam sedím
Nad krvavým tělem tvým bdím
Se srdcem žalem zlomeným
A vedví nožem rozříznutým
Ležíme teď spolu
V kaluži krve
 

Myšlenkama jinde

8. září 2017 v 3:33 | ^aW |  Básně
Mám ve tváři výraz uštvaný
To jak mě život dohání
Přitom já smrti vstřict běžím
Ona, ale kostnatou rukou mě odhání,
prý času dost, jěšte nemám odejít
Se slzami v očích se otačím a životu svoji tvář nastavím
s těžkým srdcem a bolesti na duši jím pokračuji dál
slabý a raněný
zapomenutý a ztracený
opuštěný lidmi, které jsem za blizké považoval
jen plný žalu a smutku po lidech, které jsem miloval
nic mi nezůstalo
jen samota a starosti
strach z budoucnosti
zda zvladnu ještě v tomto krutém světe žít
zda neni lepší svobodně ze světa odejít
a konečne klid na duši naleznout
Náhle ve tmě před sebou v té nejtežší chvíli
paprsek světla spatřím
Natáhnu ruce a snažím se ho dotknout
vydavám se za ním
dotknout se ho a cítit tu naději,
která z něj vyzařuje
má snaha marná jest
paprsek světla pomalu uhasiná mizí
nechává mě stát v chladu a uplné temnotě mé duše
žádná naděje už není
smrt mě odhání
život si se mnou zahrává
a ostny trnů do mé duše zabodává
duše má je rozervaná
už nezbylo nic
Co zbyvá mi jen mlčky sesunout se na holou zemi
slzy po své tvaři nechat stékat co jiného mi zbývá
když ani smrt pro mě vysvobozením není....

Ráno

2. srpna 2017 v 15:00 | ^aW |  Básně
Venku již svítá
a obloha rudne.
Na Tvou krásnou tvář
dopadá paprsek slunce.

Tak nádherná jsi.
Snad se Ti něco hezkého zdá.
Tvé rty, tak neklidné se zdají být
o tvůj spánek teď strach mám.
 


O půlnoci

1. srpna 2017 v 15:00 | ^aW |  Básně
Je to tak, jak jsem slíbil
Jsme tu teď spolu
a koukáme vzhůru na měsíc

Jenž září v tvých krásných očích
Pohled který miluju
Nevyměnil bych ani za tisíc
*jiných*

Zdali to taky slyšíš
Šepot stromů
Který nás k sobě tlačí

I ptáčci už dávno utichli
Usli ve svém hnízdu
Tak pojďme, budeme s nimi spáti

Přitulení ve svých náručí
Jen srdce tlukotu
Jen my dva sami

Je to přesně tak, jak jsme si přáli

Život

27. července 2017 v 15:30 | ^aW |  Básně
Cesta, směr, cíl
Kvůli tomu jsem se narodil
Držet a neopouštět
Jít a nezastavit
Vydržet a zvládnout
Za prvním rohem zahnout

Silnice, dálnice, štreka
Životní cesta je řeka

Každé ohlédnutí
nás změnit směr nutí

Zastavit, pochopit, uchopit
a držet se svého proudu
Najít rodnou hroudu
v které se znovu narodím
O tom
Sním

Každý se narodí jako originál
Většina umře jako kýč
a já chci pryč
Já chci dál

S věnováním.

18. července 2017 v 20:00 | ^aW |  Básně
Procházím ulice.
Slyším tam něčí křik.
Pak uvědomím se
jak do srdce ji vrážím klín.
Něžně jí roztáhnu stehna.
Ječí jako nějaká běhna.
To bude tí kamenem co do ní rvu,
brzo jí její kundu rozervu.

Kámen celý od jejího moku
po lese slyším jak dopadá na její hlavu bez hlukoto.
Snad kámen nepřišel na škodu
za ozvučení nočního sykotu.
A ruce mám od krve
plné jejích střev.
Jen směju se,
když je chcípla teď.

Pocit euforie.
Ta chvíle je jen moje.
Nechám ji tam ať zhnije
a každý kdo půjde kolem se poblije.

Tvé tělo

6. července 2017 v 15:00 | ^aW |  Básně
Co dělat, má lásko...
Víš, co bych si přálo?
Tvůj rozum tuší,
že srdce mi buší,
pro Tvoji něhu,
co jak vločka sněhu
padá mi z nebe,
mě, však nezebe,
mě bude hřát,
a já chci si přát,
jen to Tvé tělo,
co nahé být mělo,
pro moji potěchu
a Tvoji útěchu,
že ho chci líbat
a pořád hladit,
že ho chci vídat,
nechci se vadit.
~(*++*)~
Teď víš, co bych si přálo.
Má krásná lásko,
co dělat teď mám?
Bez Tvého těla už nechci být sám.

***

Píšu to proto, abys mě milovala,
píšu to proto, abys mi svou lásku dala.

Mé růžičce

11. června 2017 v 22:06 | ^aW |  Básně
Jak bych ti řekl jen
že tě mám rád?
že tě moc miluji
a chtěl bych tě znát?

Znám tě tak dlouho
stále více tě mám rád
jestli chceš důkaz
nemusíš se ani ptát

Ta láska je taková
že sám nevím, jak tě znát
moc se těším, až tě zase
uvidím se hezky smát

Přeji ti jen samé štěstí
taky se ti omlouvám
za některé své myšlenky
rád nám báseň dám

"Růžičko voňavá
touhou mou kropená
proč jsi mi tak dlouho
v životě vzdálená"

Smím tě tak nazývat
i když tě neznám?
i když tě denně
v náručí nemám?

Jsi velmi krásná
a jako ta květina
v srdci mém schovaná
jsi jen ty jediná

Mám tě tak rád
že i někdo jiný
kdo by tě dříve znal
nebyl by vinný

o(^^o)

13. května 2017 v 19:25 | ^aW |  Básně

Jediný pohled do Tvých krásných očí.

To je vše chci,

abych byl uvnitř srdce šťastný.

Nikdy mi nebylo líp,

než ve chvíli,

kdy jsem po Tvém boku byl.

Každý moment, když jsem tvé sladké rty

směl políbit,

tělo své k tomu Tvému přiblížit.

Dotýkat se a každou jeho část pohladit.

Vnímat i tu nejnepatrnejší křivku Tvou.

Vědět, že ses celá oddala

býti jenom mou.


Když usínáš

1. května 2017 v 0:00 | ^aW |  Básně
Vím,že nemůžeš vidět můj úsměv,
jak se usmívam když vedle mne spíš,
myslím si že je to překrásný pohled
i když si to možná nemyslíš.

Poslouchám tvůj klidný dech,
sleduju tvá víčka zavřená,
úsměv na tvých sladkých rtech,
když spíš si tak překrásná.

Je to pohled dojetí,
lásko má jediná,
takhle tě sledovati.

Usínej vedle mne co nejčastěji,
to je to,co si přeji,
tvůj spánek,ten já zbožnuji.

Tebe já
lásko
miluji.

Kam dál