o(^^o)

13. května 2017 v 19:25 | ^aW |  Básně

Jediný pohled do Tvých krásných očí.

To je vše chci,

abych byl uvnitř srdce šťastný.

Nikdy mi nebylo líp,

než ve chvíli,

kdy jsem po Tvém boku byl.

Každý moment, když jsem tvé sladké rty

směl políbit,

tělo své k tomu Tvému přiblížit.

Dotýkat se a každou jeho část pohladit.

Vnímat i tu nejnepatrnejší křivku Tvou.

Vědět, že ses celá oddala

býti jenom mou.

 

Když usínáš

1. května 2017 v 0:00 | ^aW |  Básně
Vím,že nemůžeš vidět můj úsměv,
jak se usmívam když vedle mne spíš,
myslím si že je to překrásný pohled
i když si to možná nemyslíš.

Poslouchám tvůj klidný dech,
sleduju tvá víčka zavřená,
úsměv na tvých sladkých rtech,
když spíš si tak překrásná.

Je to pohled dojetí,
lásko má jediná,
takhle tě sledovati.

Usínej vedle mne co nejčastěji,
to je to,co si přeji,
tvůj spánek,ten já zbožnuji.

Tebe já
lásko
miluji.

Do očí ti hledím..

27. dubna 2017 v 1:00 | ^aW |  Básně
Do očí ti hledím..
a ty
tvé
doteky
od brady
dolů
tvůj půvab
a moc
kousni mě
do rtu
než skončí noc
 


Víš lásko..

24. dubna 2017 v 22:00 | ^aW |  Básně
Víš lásko...

Co po nás jednou lásko zbude?
Zmuchlaná postel, květy rudé,
uvadlé v šedém pokoji,
slova, co stěží zahřejí.

Nebo jen svíčka dohořelá,
dvě sobě blízká, cizí těla.
Sklenice s vínem, na dně zima,
proč mi vše smutné připomíná?

Pár skrytých přání, jinak nic...,
proto teď mlčím já z plných plic.

Víš lásko..

Nechci dále sázet,
na lásku si hrát.
Chci jenom možnost,
navždy Tě milovat.

Láska k zbláznění

4. dubna 2017 v 21:00 | ^aW |  Básně
Hlava plná myšlenek
Své nápady bláznivé
Jako puzzle poskládám
V tvaru srdce
Které ti z láskou dám
Spolu pak na něm
Jak na koberci létacím
Vezmu tě k oblakům
Dotkneme se spolu hvězd
Posadíme se na měsíc

Růže zvadla

20. března 2017 v 1:00 | ^aW |  Básně
Pomož mi dobrý bože z kruté deprese,
všech těch zlých vzpomínek represe.
Podrážděná duše a pořezané zápěstí,
občas přemýšlím, kde je to slavné štěstí.
Radostné momenty jakoby zmizely,
venku slyším hrozivé výstřely.
Válka, strach a hnus naplňuje svět
a já stojím uprostřed pokoje a držím květ.
Uvadl stejně jako má slabá duše,
ta moje krásná a věčná růže.
Chřadne i má kůže,
kdo k radosti mi dopomůže?

Překrásná princezno.

12. března 2017 v 20:00 | ^aW |  Básně
Co znám Tebe, tak nádherné stvoření,
nemám potřebu odpočinku ni spánku,
žiji jenom pro Tebe, mam pocit hoření,
jsi mi v životě svěžím závanem vánku.

Překrásná princezno ze země slunce západu,
srdce mám v plameni po tvém půvabu dopadu.

Sobotní večery

13. února 2017 v 12:00 | ^aW |  Básně
Sobotní večer mi v paměti zústal,
Sobotní večer druhý teď nastal.
Ten sobotní večer,
vše jsem Ti zamlčel...

Všechny ty flirty,
skrývaly city.
Pravda zastřena upřímností...
Nevědomost, stává se ctností...

Nevědomky zamiloval jsem se zas,
našeptává mi vnitřní hlas,
že jsi nejkrásnejší z krás,
Až po zádech běhá mráz.

Začalo mi to býti vše jasné,
mé city i myšlenky jednohlasně,
se shodly, že je mi s Tebou krásně,
však nevyjádřím Ti to z básně.

Ta PROKLATĚ POŽEHNANÁ noc,
mi udělala jasno - až moc.
A v očích Tvých jsem zřel,
že víš, co bych chtěl...

Že další volný den,
chci prožít s Tebou tento sen.
A ten krásný pocit,
Chci pořád v srdci nosit.

Bez zábran

1. února 2017 v 18:00 | ^aW |  Básně
Potichu přes balkón vlezl jsem k vám,
nekalé úmysly s tebou dnes mám.
S měsícem za zády brodím se tmou,
těším se, až budeš mou přepadenou.

Konečně došel jsem z lehka až tam,
kde milerád s tebou se tulívám.
Skloním se k tobě blizoučko tak,
že bych ti polibek mohl hned dát.

Trošku se zavrtíš, vím že není čas,
dlouho se kochat, jednou z tvých krás.
Rychle, než se mi celá vzbudíš,
spoutám tě za údy, v pelestích tvých.

Marně se vzpouzíš, kleješ, prosíš,
mě milá děvenko neobměkčíš.
Dlouho jsem vymýšlel, odvetu mou,
miluju vidět tě, podrobenou.

Lehnu si k tobě, v posteli tak,
abych ti na ouško, mohl zoubky tiskat.
Rukama pod krkem, tě pevně chytím,
moc dobře vím, že vlhneš mi tím.

Poté se přesunu o kousek níž,
ňadrům se nevyhnu, co si myslíš.
Ještě než pořádně jim přeměřím tlak,
zoubky na krk ti vyryju znak.

Přes břicho jsem se dostal až tam,
kam se jazykem, často nedostávám.
Prozkoumám všechno, nemám zábran,
plnými hrdly tě ochutnávám.

-

Co dělo se dál, říci nemohu.
Každý to však moc dobře ví,
opět jsem postával s lopatou u hrobu
a poslouchal vlky na měsíc výt.

Slohová práce

26. ledna 2017 v 21:00 | ^aW |  Literatura
"Já jsem vůdce karavany," prohlásil černooký vousáč. "Jsem vládcem nad životem a smrtí každého, koho vedu. Poušť je totiž jako rozmarná žena a muži z ní mohou zešílet."
Karavana čítala asi dvě stě osob a dvojnásob zvířat. Byly v ní i ženy a děti a větší počet mužů ozbrojených meči a puškami.
Karavana se pohybovala pomalým tempem. Byly na cestě už mnoho dní a cesta se zdála být nekonečná. Ti nejslabší už se stali potravou zvěrstva pouště daleko za karavanou. Zásoby se tenčily a každý další den, každý další krok byl těžší a těžší.

Kam dál